Kde se vzala malá liška

Vtom se objevila liška.

„Dobrý den,“ řekla.

„Dobrý den,“ zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.

„Jsem tady, pod jabloní…,“ řekl ten hlas.

„Kdo jsi?“ zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká…“

„Jsem liška,“ řekla liška.

„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ. „Jsem smutný…“

„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. „Nejsem ochočená.“

„Tak promiň,“ řekl malý princ. Chvíli přemýšlel a pak dodal: „Co to znamená ochočená?“

„Ty nejsi zdejší,“ řekla liška, „co tu hledáš?“

„Hledám lidi,“ odvětil malý princ. „Co to znamená ochočená?“

„Lidé,“ vysvětlovala liška, „mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Chovají také slepice. Je to jejich jediný zájem. Hledáš slepice?“

„Ne,“ řekl malý princ. „Hledám přátele. Co to znamená ochočená?“

„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška. „Znamená to vytvořit pouta…“

„Vytvořit pouta?“

„Ovšem,“ řekla liška. „Ty jsi zatím pro mě jen malý chlapec podobný statisícům jiných malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liška podobná statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“

„Začínám chápat,“ řekl malý princ. „Znám jednu květinu… myslím, že si mě ochočila…“

„To je možné,“ dodala liška. „Na Zemi je vidět všelicos…“

„To není na Zemi,“ řekl malý princ.

Zdálo se, že to probudilo v lišce zvědavost: „Na jiné planetě?“

„Ano.“

„Jsou na té planetě lovci?“

„Nejsou.“

„Ach, to je zajímavé! A co slepice?“

„Ani ty.“

„Nic není dokonalé,“ povzdechla liška.

(Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ)