Zpráva z dubnového Setkání s knížkou

Po menších peripetiích jsme se sešli v úterý 24. dubna v restauraci U puškaře u kulatého stolu. Servírka ochotně vypnula reproduktor s hudbou a my jsme navzájem projevili radost, že se vidíme. Dnes se účastnila Marcela, Lenočka, Míla, David, Jirka Hambálek j.h., ještě jedna blondýna, Kryštof a moje nepatrnost.

Chtěla jsem navázat na Kryštofem dříve uvedenou knihu JAK IROVÉ ZACHRÁNILI CIVILIZACI od Thomase Cahilla. V knihovně jsem zjistila, že je částí celé edice, kam patří ještě PLAVBY PO TMAVĚVÍNOVÉM MOŘI, MYSTERIA STŘEDOVĚKU a DARY ŽIDŮ, autor tentýž. Všechny tyto tituly se zabývají dějinami civilizace, jak se vyvíjela v různých koncích dříve známého světa. Uvědomila jsem si, že evropskou civilizací se nejvíce zabývají anglicky píšící autoři a vědci a také nejvíce publikují. (T.C. je samozřejmě Američan) My Evropané jako bychom cítili, že civilizovanost do nás vrostla přímo a není třeba se jí zabývat. Pustila jsem se do celé edice a potvrdilo se mi, že kdysi bylo téměř ve všech oborech v předstihu Řecko. Některé obory (lékařství, matematika) kvetly současně i dříve a jinde (Egypt, Malá Asie), ale starořečtí učenci vždy nejlépe dokázali tyto znalosti "zvenku" pojmout a šířit. Čtení to bylo více než zajímavé, faktů mnoho, mnoho, mnoho. Nebylo lehké se prokousat, když jsem si chtěla připomenout a vyzdvihnout hlavní mezníky nad ty podružnější. Výsledek jsem přítomným přednesla a prý to zajímavé bylo. Fundovaně mi sekundoval Kryštof.

Program jsme upravili. Kryštof chtěl ještě představit tyto knihy: MACOM od Václava Cílka a NÁVRAT OKOUZLENÍ od Thomase Moora. Tematicky měly navazovat na předchozí. Budeme se na ně těšit příště. Lenočka zmínila knihu ŽILA JSEM PŘED STALETÍMI od Barbary Erskinové umístěnou do Skotska, Anglie a Irska. Určitě nám ji ráda příště představí. Kryštof znovu připomněl, že je třeba zaznamenávat naše i drobné životní příhody, dramata a myšlenky. Není důvod se ostýchat, ale "hodit je na papír" a formou autorského čtení se o ně podělit. To zvládneme, ne?! Podporu vyjádřil Jirka Hambálek osobní zkušeností. Ve svých 35 letech přečetl knížku KRAJ, KUDY KUDY TÁHLA VÁLKA a z drobných vyprávění strejců z Kožušan, Štěpánova apod. poznal, jak se válka jevila jim. Velké dějiny jsou něco zcela jiného než život. Kníha byla dlouho na indexu, asi v ní nebylo dosti toho správného hrdinství. Ocenili bychom příště pár úryvků.