Začátek prázdnin v kraji levandulí, vína a modrého moře
Kdo z nadpisu článku poznal, že jsme v půli července byli ve francouzské oblasti Provence, má naprostou pravdu. Devět Přátel přírody z olomouckého klubu Malá liška se už v lednu přihlásilo na zájezd za památkami, přírodními parky a koupáním do tohoto koutu na jihovýchodě Francie. Všech tří složek zájezdu a navíc tradičních lišáckých srandiček během akce nebo družení až do ranních hodin si i díky příznivému počasí a složení cestovatelské party užili do sytosti.
Provence je historická oblast, která byla osídlena starořeckými kmeny, Kelty, Římany, germánskými Ostrogóty a nakonec Franky. Každý z těchto národů zanechal v regionu nesmazatelné stopy. Tak se například uprostřed secesní městské zástavby z 19. století nachází starořímské koloseum nebo za městem amfiteátr, údolí přemosťují 2.000 let staré akvadukty, mezi lány polí stále stojí impozantní ruiny středověkých klášterů nebo v Avignonu torzo mostu a Papežský palác připomínající, že tato oblast byla před 600 lety pupkem církevního světa.
Současný obrázek Provence pak tvoří příjemná krajina polí, lesíků a vinic, přímořské klima, ušmudlaná městečka a vesnice a v nich usměvaví Provensálci (kteří vám řeknou, že nejsou žádní Francouzi), červené víno s nezaměnitelnou chutí a jiskrou, vůně čerstvých baget a chuť křupavého selského chleba, smrádek z ryb a dobroty z nich, chuť sýrů všech typů včetně ovčích a kozích, slané a příjemně teplé moře, písek, vápencové skály, plameňáci, racci a jiní ptáci, lodě a loďky a sluníčko, sluníčko, sluníčko.
Takto jsme poznali tento region na samém jihu Francie, kde za mořem je už Afrika. Města jako Orange, Arles, Avignon, Saint-Rémy nebo Marseille máme v malíčku včetně jejich uliček mimo zájem běžných turistů, kde je ale teprve ten pravý místní život. Ochutnali jsme provensálské víno, tatarák s hranolkami a salátem, přemýšleli u typizovaných snídaní na sladký způsob, co si dáme příští ráno, nakoupili pohledy a poslali je domů, svezli se na kolotoči. Snažili jsme se vejít do malých pokojíčků hotelů Premiere Classe, poslouchat paní průvodkyni, chodit včas na srazy, dávat prostor i ostatním 40 účastníkům zájezdu a vypít zásoby řidiče autobusu, což se nám ovšem nepovedlo. Viděli jsme camargské divoké koně, plameňáky a jiné ptáky, obdivovali staleté cedry i suchomilnou flóru Frioulských ostrovů. Koupali jsme se v řece mezi balvany velkými jak člověk, taky v čistém moři, bouřka nás vyhnala z z vody u římského akvaduktu. Rozezpívali jsme moravskými lidovkami starobylé vinařství, nespadli z výletních lodí přes palubu, projeli se turistickým vláčkem, obarvili si boty na okrovo od písku mezi skalami v Roussilonu, fotili krásné domorodkyně, jedli pizzu z krabice tam, co bezdomovci, a tam i zpět absolvovali cestu pohodlným autobusem, ale zato vždy 16 hodin.
Fůra zážitků na to, že jsme byli na cestách devět dní. Po zkušenosti se zájezdem organizovaným cestovní kanceláří, kde jsme byli jen částí celé skupiny, si ale říkáme, že se vrátíme k vyzkoušenému modelu "Skotsko". Dělat si věci po svém - i přes všechna s tím spojená rizika - nám zkrátka vyhovuje více. Provence hodnotíme tak na 80% a už se těšíme, jak příští léto navážeme dvěma většími akcemi - na sportovně-poznávací Meklenburská jezera a na turistiku v pobaltské Litvě. Klidně se k nám přidejte!
Hynek Pečinka