Za poznáním nejbližších sousedů do Súľovských vrchů

Jak jsme zkraje prázdnin vyjeli na čtyři dny za dobrodružstvím ke svým „bratrům“ na Slovensko, tentokrát do krajů divocha Jánošíka.

Vyjeli jsme 3. července ráno kolem deváté z Olomouce třemi auty řízenými Hynkem, Evou a Mackem do vesnice Rajecká Lesná na pokraji Súľovských vrchů u Žiliny. Na cestě ke slovenským hranicím jsme se nezapomněli zastavit v Hrachovci u Valašského Meziříčí ve výrobně i prodejně pravých valašských frgálů. Po uspokojení našich tuh po pochutnání si na valašských koláčích při dobrém kafi jsme pokračovali v cestě do směřovaných Súľovských vrchů. Dorazili jsme v  závěsu Macek, Evka a Hynek do areálu vrchů, které nás měly dovést na hrad Súľov. Když jsme však při pěším stoupání zjistili, že máme časové zpoždění, raději jsme se v lese pod vrchem otočili a vrátili se na cestu k autům. Pokračovali jsme do Lietavy na Lietavský hrad, který jsme opravdu navštívili i s průvodkyní, která nás nejen provedla, ale seznámila nás i s vizí, kam směřuje úsilí dobrovolníků a hlavně nadšenců z řad Sdružení na záchranu Lietavského hradu. Ti Lietavský hrad postupně obnovují a postupně doplňují „padající“ části hradu „národnej pamiatky z 13. storočia“. Byl to pro nás nezapomenutelný dotek historie Slovenska, které bylo před rokem 1993 naší nedílnou součástí.

Po této prohlídce jsme pokračovali v cestě k cíli – vesnici Rajecká Lesná, kde nás čekalo ubytování a večeře na chatě Žiar. Po rozdělení do pokojů v chatách A a B jsme povečeřeli, ochutnali místní pivo a po kytarových orgiích šli spát po dlouhé cestě.

Druhý den jsme měli naplánovaný veliký výlet do Janošíkových dier. Ano, do neznámého prostředí opředeného mnohými pověstmi a námi vytouženými touhami po jejich poznání. A tak jsme jeli auty do Terchové a pak do Vrátné doliny, kde jsme nechali svá auta a dále po setkání s naší průvodkyní Danuškou jsme se vydali na cestu do neznáma. Vzhledem k tomu, že včera, čili ve čtvrtek, hodně pršelo, nás lidé vracející se od Dier varovali, že na nejvyšší stezku Janošíkových dier se nemáme dávat – hodně to klouže, tím pádem je to nebezpečné. Hodně jsme to zvažovali i kvůli našim přátelům, kteří mají problémy s rovnováhou a pohyblivostí vůbec. Řešení pro nás bylo zkusit to, dokud to půjde. Cesta zpět je vždy možná. To nás všechny hodně uklidnilo, a tak jsme do toho šli všichni bez rozdílu fyzických možností s podporou všech. A nebylo to jednoduché - na mostkách a místech, kdy jsme se drželi v bezpečí pouze na řetězech, kdy jsme nevěděli, zda dáváme správně nohu na místo, které nás udrží, nebo padáme a nevíme, jak hluboko a jak dlouho.  Ano, bylo to velmi dobrodružné, neočekávané a nepředvídatelné. A zároveň díky podpoře našich kamarádů a přátel, kteří byli oporou a jistotou, jsme věřili, že to zvládneme. Opravdu jsme zvládli a došli tam i zpět po na řetízcích chycených můstkách a řetězových lanech horní trasu Janošíkových dier – tu těžší. Musím vyzvednout naši úžasnou spolupráci i pomoc našich mužů-přátel, kteří pomáhali nám ženám v umístění nohou při sestupu na pravém místě, které jsme neviděly a které nás udrželo. Zjistili jsme, že s oporou svých přátel přírody zvládneme vše, co chceme. I po dešti jsme zdolali všichni obávané Janošíkovy diery.

Večer jsme opět strávili společně při kytaře se zpěvem našich známých i neznámých songů. A bylo nám spolu moc hezky. Není nad to, když jste spolu s lidmi, o které se můžete vždy opřít. A to jsou právě přátelé přírody z klubu Malá liška z Olomouce.

Po náročném dni v Janošíkových dierach jsme si dopřáli trochu luxusu. Nechali jsme se hýčkat v termálních lázních Aphrodite v Rajeckých Teplicích. Rajecké Teplice jsou typické lázeňské městečko s asi třemi tisícovkami obyvatel a leží zhruba 15 kilometrů od Žiliny v podhorské části Malé Fatry Rajecká dolina, při břehu Rajčanky.

Svou honosnou podobu získaly při rekonstrukci v roce 1996. Vypadá to tam jako v nějakém tureckém harému s antickými sochami. Pro naše unavené údy jako stvořené, však se tady léčí i nemoci pohybového ústrojí. Termální bazén v budově má teplotu 38°C, takže teplota skvělá, úplně jsem se rozplývala. A pak přišly další bazény. Nejlepší byla kombinace bazénku se 40°C, tam jsme měli pobýt 5 minut a následoval bazének s 20°C.Opravdu tam stačilo pobýt pouze 30 sekund, které Hynek pečlivě odpočítával. A zpět do horkého bazénku, kde nám jako tisíce jehliček horká voda bodala do kůže. Byla to slast a tělo mi děkovalo, že jsem ho sem přinesla. Ještě jsme zašli do Světa saun, kde jsme zkusili arabskou, bylinkovou a mentolovou saunu. Také skvělé.

Následovala kávička a zákusek v hlavní barevně prosklené hale. Myslím, že by se zde dal prožít krásný relaxační víkend i s masážemi, kterých tu nabízejí mnoho. Někteří místo koupelí zvolili pozorování krásné přírody kolem lázní a zdokumentovali to krásnými záběry fotografií. 

Pokračovali jsme ještě do Čičman, kde je skanzen slovenských dřevěnic. Zrovna tam byl harmonikářský festival a z Květoše se opravdu na chvíli stal Janošík. Cestou domů jsme se stavili v Rajecké Lesné prohlédnout si největší betlém na Slovensku a s ním spojené poutní místo. Večer po skvělé večeři jsme opět strávili spolu zpěvem a s ním spojeným jinými radostmi se všemi přáteli.

V neděli ráno jsme se rozloučili s místem, které nám v Súľovských vrších poskytlo zázemí, a vydali jsme se po vydatné snídani na cestu zpět domů. Ovšem náš návrat nebyl tak jednotvárný a fádní. Na zpáteční cestě jsme nejprve zastavili v naší vesnici a vydali se k lurdskému pramenu a křížové cestě zvané Kalvárie. Také ještě na území Slovenska jsme navštívili známý hrad Strečno se zajímavě provázenou prohlídkou a zajímavými výhledy, zhlédnutím místního „skanzenu“ a místních sbírek a připomínek řemesel, jak už to na hradech bývá.      

Po zastávce s dobrým obědem jsme se rozloučili a každé auto jelo se svými pasažéry domů do Olomouce „sólo“. I přesto, že jsme jeli každý sám, jsme se potkali všichni na kávě poblíž státních hranic a v Olomouci na tržnici jsme byli téměř ve stejnou dobu. Úspěšným návratem do Olomouce jsme uzavřeli naše úspěšné a nádhernými zážitky naplněné setkání přátel přírody tentokrát v Súľovských vrších na Slovensku.

Vybrané  fotky z akce jsou zde...

Eva Kráčmarová s malým doplňkem Marcely Moser