Z březnového Setkání s knížkou: Kouzlo knihy a úskalí její tvorby

Doposud vždy, když jsme se sešli nad knihami, zabývali jsme se jejich obsahem, tedy nehmotnými myšlenkami, které do nich někdo hodlal s nejlepším vědomím a svědomím vložit. Než ale kniha leží v knihkupectví na pultě, nebo u nás doma na stole, děje se mnoho věcí. Především je třeba myšlenky zviditelnit pro čtenáře, pro lidstvo, tedy pořídit jejich záznam. Nakonec kniha dostává konečnou podobu, jako vzácná věc, ke které se lze vracet, půjčovat si ji, darovat, diskutovat o jejím obsahu, nechat se inspirovat, nebo naopak s obsahem nesouhlasit a zavrhnout ji. Knihu je třeba vyrobit a doba jejího vzniku závisí na mnoha rozhodnutích, hlediscích a umu lidí rozsáhlého cechu knihařského. A o tom všem jsme se dozvěděli na další besedě z cyklu Setkání s knížkou, která proběhla v úterý 27. března v podvečer ve Fox clubu.

Pojem „KNIHA“ tedy obsahuje pojmy tři: 1. MYŠLENKY (obsah), 2. PÍSMO (záznam, prostředek), 3. VÝROBA (kniha jako tovar, jak vypadá).

Ad 1) Většinou nejdelší fáze, jedná se o nápad, účel a formulace, popřípadě studium, výzkum, pozorování, vlastní zkušenost, někdy i drzost autora.

Ad 2) Jakýkoliv záznam má tisíciletou tradici. Eva nás schematicky historií provedla od jeskynních maleb až po moderní způsoby tisku. Existoval např. záznam pomocí systému uzlů na provázcích visících na prutu, svázané tenké větvičky do mřížky, kterou si mořeplavci promítali proti hvězdné obloze. Tím se orientovali v mořských pustinách. Po dlouhých staletích teprve vznikly značky pro jednotlivé zvuky, později litery, pomocí kterých písaři tvořili ručně slova. Do tohoto času se období nazývá prehistorické a vědci jsou odkázáni jen na vykopávky a ruiny staveb, tedy fundované dohady.

V době historické pak vznikaly knihy církevní, teologické, pro uzavřený svět klášterů a klášterních skriptorií. Mniši se jen mezi sebou utvrzovali ve víře, nebo v tom, co se za víru mělo a smělo považovat. Zásadním přelomem se stal knihtisk, vynalezený Guttenbergem. To je ten pán, o kterém jsme se učili, že byl Čech. Nebyl. Výroba knih se stala sériovou, uvolnil se obsah z původně výlučně církevního k civilnímu, světskému, vědeckému, posléze i zábavnému. I když, co bylo tehdy humorné, dnes bychom se asi smíchy neváleli.

Osvícení a velmi bohatí šlechticové knihy sbírali, kladli do přepychových knihoven ve svých hradech a zámcích. Však se bylo čím chlubit! Ještě osvícenější a mohovitější jedinci zakládali ve velkých městech knihovny veřejné, později se začínají objevovat v Evropě první nakladatelství a tiskárny. Olomouc nezůstala pozadu. Takto se kniha dostala do světa, začala přispívat ke vzdělání a celkovému rozhledu. Lidstvo nezůstalo v tmách.

Eva čerpala z prémiových knih od skupiny autorů „Historie knihtisku“ a „Řemesla našich předků“. O obě knihy byl velký zájem, obě jsou mezi členy vypůjčené. Přinesla příklady knih vázaných v papíře, textilu, v umělé i pravé kůži.

Ad 3) Paní Marie Kyjevská je vyučená knihařka a většinu života u výroby knih strávila. V současné době pracuje několik let v nakladatelství Matice cyrilometodějská. Zde se setkává i s nejvzácnějšími tisky, objednávky přicházejí z celé Evropy, též z Vatikánu. Zadavatelé jsou snad někdy i přehnaně nároční, požadují na vazby nejdražší materiály (kůži, zlato), nejskvělejší a přesně laděné zahraniční barvy obrazů, vzácný papír, křídový, někdy i ruční. O celkové ceně nákladu dovedou smlouvat jako o život. Stále posuzují, dovedou a zkoušejí třeba celý náklad nepřijmout a nechat jej skartovat a tedy zaplatit materiál nakladatelstvím. Některé spory končí až u soudu a není lehké spor vyhrát. Důkazní materiál, smlouvy, dokumenty jsou ojedinělé, jde o velké peníze.

Říkali jsme si, že detektivky v televizi jsou málem všechny stejné, ale obor „knihařina“ by mohl televizní i knižní formu výrazně obohatit. Několik téměř detektivních příběhů nám paní Marie vyprávěla a ani jsme nedýchali. Proto asi všichni vyjádřili přání, že bychom se tématu mohli věnovat ještě jednou. Marie přinesla i starou vzácnou knihu ve stavu „rozpadlý salát“, za jejíž opravu by majitel zaplatil velké peníze. Pán má ale nároky, na kterých se zatím nelze shodnout, takže už tři roky v nakladatelství kniha čeká a stárne. Při té příležitosti nám vysvětlila přesné názvosloví částí knih v knihařských pojmech.

Knižní blok šité knihy ( i lepené ) se skládá ze svazečků po 16 stránkách, které se tisknou z formátu A2, rozděleného do 8 dvojlistů.  Umístění textů na formát A2 má pevná pravidla tak, aby u hřbetu byl větší okraj než vně listu. Poznali jsme i šití knihy.

Schéma všech činností, kterými každá kniha při výrobě projde:

V úterý v podvečer jsme alespoň nahlédli do tohoto starodávného, téměř královského řemesla knihařského, které by se bez uzardění mohlo nazývat uměním. Určitě každý z nás, když teď nějakou knihu do rukou vezme, si trochu popřemýšlí, jak asi vznikala, jak se rodila.

Zapsala Eva Sommerová 8. 4. 2018