Výletem za přírodou a historií do Lanškrouna jsme oslavili svůj svátek

V půlce září dorazila do Česka vlna prudkého ochlazení teplot provázená dešti. Zdá se, že léto definitivně a překvapivě rychle skončilo. To samozřejmě ovlivnilo i plány mnoha z nás, a tak se na sraz na výlet za přírodou a historií Lanškrouna v sobotu 17. září ráno našlo jen osm účastníků, nehledě na to, že šlo o akci pořádanou v rámci Světových dní Přátel přírody, a tedy o svátek nás - členů tohoto hnutí.

Přesto vše proběhlo, jak bylo v plánu. Ten sice narušily dráhy tím, že nám v Zábřehu kvůli delšímu zpoždění našeho vlaku ujel přípoj do Rudoltic v Čechách, zastávky mezi Zábřehem a Českou Třebovou. My jsme se tam ale doslova lišácky dostali tak, že jsme vlakem přejeli do Třebové a odtud se osobákem vlastně vrátili po trati. Ztratili jsme tak něco času, který pak chyběl na konci na poznávání centra Lanškrouna, ale zase jsme nemuseli měnit naplánovanou trasu a o nic zásadního jsme nepřišli.

Z Rudoltic vede zelená turistická značka k "Zámečku", jak místní říkají jedné věži pozůstalé z původního lichtenštejnského zámku tyčícímu se v barokních časech nad městem Lanškrounem. Od "Zámečku" jsme se vydali mimo značku k poslednímu z Lanškrounských rybníků a tentokrát jsme jich viděli všech šest, protože jsme podél nich poctivě prošli. Každý je trochu jiný, stálo to za to. Začali jsme Plockovým rybníkem a pokračovali podél Slunečného rybníka. U Eduardova pramene, který se nachází mezi ním a dalším, Pšeničkovým rybníkem, jsme posvačili. Po březích Pšeničkova a Olšového rybníka jsme se dostali k poslednímu a největšímu z nich, Dlouhému rybníku, kde jsme zaujali hejno labutí, které se na nás připluly podívat až od druhého břehu.

Dlouhý rybník už je vlastně na konci Lanškrouna, takže naše další cesta vedla do středu města k renesanční radnici a taky do areálu zámku, dnes muzea, kde byl kulturní program. Doplnili nás Jitka a Zdeněk, kteří jsou už několik let místní, ale v našich začátcích ještě jako olomoučtí byli našimi členy. Na konci naší trasy jsme se s nimi uchýlili do skvělé kavárny, občerstvili se a pak už jsme jen kousek popošli městem na lokálku. V České Třebové jsme nastoupili na rychlík a ten už nás, oproti svým ranním kolegům, dovezl do Olomouce téměř načas.

Škoda jen toho malého počtu účastníků. Krásy přírody a taky historické památky Lanškrouna a okolí si zasloužilo vidět více lidí. Stačilo jen překonat nedůvěru k rannímu počasí a vyrazit oslavit náš svátek pohybem v přírodě. Tak třeba příště.