Vydali jsme se za smírčími kříži do okolí Chocně

Ranní stávání bylo v sobotu 20. října hodně těžké. Na vlakovém nádraží jsme se sešli jen tři. Společně jsme dojeli vláčkem do Čermné nad Orlicí. Přivítala nás mlha. Dobrodružná výprava za smírčími kříži začala. 

Jdeme po silnici do Číčové. Vpravo od cesty vidíme jen malý kousek rybníka, který se schovává v mlze. Projdeme Číčovou a za chvilku zatáčíme do lesa. Těšili jsme se na lesní cestu, ale přivítala nás asfaltka. Potkáme cyklistu, ptám se na radu. Pán mám ochotně vysvětlil, kde kříž najdeme, a my pokračujeme. 

V knížce Smírčí kříže z okolí Chocně, která mám byla průvodkyní, se píše "odbočíte vlevo na travnatou cestu". Na tomto místě stojíme, ale žádnou travnatou cestu nevidíme, jen rozjezděnou od aut při těžbě dřeva. Jdeme vstříc očekávání a po 300 m Hela hlásí, že už kříž vidí. Hurá, jeden jsme našli! Říká se mu Bartoňův kříž. V historických dokumentech je prý zmínka o sirotku po nebožtíku Bartoňovi z Číčové. Ale legend je víc. Jedna mluví o smrti řezníka, podle sekery na kříži, který byl zabit splašeným býkem. Jenže široká sekera, dříve zvaná švancara, byla v dávných časech zbraní sečnou nebo pracovním nástrojem dřevorubce či tesaře. Kdo kříž postavil, už nezjistíme. 

Po malé přestávce na jídlo se vracíme na asfaltku a jdeme dál. Další dva kříže jsou u Božích muk. Říká se tu U obrázku. V knížce se píše: "Tady odbočíme na lesní cestu vlevo. Po 300 m se dáme užší pěšinkou opět vlevo a pokud jsme nezabloudili, jsme u cíle." Ale my jsme zabloudili, a hned několikrát. Smírčí kříže jsme nenašli. Aspoň je důvod se sem vrátit. 

Čas neúprosně běží, a tak už musíme jít na vlak do Újezda u Chocně. Opouštíme les, jdeme po silnici přes dvě obce se zajímavými názvy - Smetana, kde nás zastihl déšť, a Plchovice. Přestalo pršet. Na vlakové nádraží už nás doprovází sluníčko. Do odjezdu vlaku máme asi 45 minut čas, posvačíme. Je krásně teplo. Sluníčko hřeje a my jsme dostali chuť na pivko. Taky si ho po 20 kilometrech za sebou zasloužíme. Vlak přijíždí s pětiminutovým zpožděním. V Chocni je čas jen na kafíčko z automatu. Nasedáme do vlaku směr Olomouc a tam se ho dočkáme.

Helena Polášková, vedoucí akce. Výběr fotek z výletu je zde.