Velikonoční víkendovku do Kolína nám covid přesunul na podzim. A bylo stejně dobře!

Na jaře jsme kvůli všeobecnému „lockdownu“ nemohli uspořádat plánovaný vícedenní výjezd na Kolínsko a místo toho jsme seděli doma nebo poznávali tak leda katastr naší obce. Náhradní termín přesunutý na 28. – 31. říjen 2021, ale už vyšel a dokonce se ho mohli účastnit téměř všichni přihlášení na jarní pokus. Z Olomouce nás ve čtvrtek 28. října ráno vyrazilo 15 a ještě jedna účastnice přijela kvůli práci až následující den.

První den jsme, po ubytování ve Fit centru na okraji města, věnovali nejprve návštěvě u medvědů a pak hned prohlídce historického jádra Kolína. Jeho základem je chrámový pahorek, jehož dominantu – kostel sv. Bartoloměje – mají na svědomí stavitelé pražského svatovítského chrámu. Kostel je obklopen starobylými kamennými domy a na ně navazuje širší, hezky opravené památkově chráněné centrum města. Nám se hodilo, že byl zrovna státní svátek a zároveň Den Středočeského kraje a památky byly za symbolické vstupné. Poznávání města pokračovalo v ikonické hospodě U Vodvárků, kterou prý musí zažít každý, jinak návštěva Kolína neplatí. Těm, kdo zpupně absentovali a šli místo toho do muzea na bitvu u Kolína, se tak letošní návštěva Kolína nepočítá.

V pátek ráno jsme vyšli na pěší výlet podél toku Labe s převýšením asi 16 metrů na celou délku trasy. V Polabí se člověk hned tak neunaví. Líbila se nám vybraná trasa do Osečku, která vedla podél řeky a nabízela výhledy na podzimně zbarvené stromy. Vedl javor. Na konci trasy náš hlad a žízeň nasytil a síly dobil tamní motorest natolik, že většina skupiny ještě odjela autobusem do Poděbrad a pokračovala exkurzí lázeňského areálu a hradu.

V motorestu v Osečku vedení zájezdu také náhodně potkalo tajemného muže, jenž namísto Kutné Hory plánované na sobotu doporučil napřed navštívit zámek Kačina, protože je „lepší než celá Kutná Hora dohromady. A hlavně tam běžte do knihovny!“ dodal. Doporučení jsme poslechli a předposlední den našeho výjezdu jsme začali na Kačině. Objevili jsme tak perlu českého klasicismu postavenou hrabaty Chotkovými. Přemístili jsme se do Sedlce, většina autobusem, jiní pěšky, a navšívili kostnici a katedrálu. Taky bodl dobrý oběd ve schwarzenberské hospodě. Možná by přišel i Karel, kdybychom nespěchali do Kutné Hory. Zdejší atmosféru jsme nasáli v různých skupinkách, protože během rozchodu.

Neděle byla nezajímavá jen pro menší polovinu osazenstva, která odjela domů vlakem, jenž cestou chytil 2,5 hodiny zpoždění. Větší část zůstala v Kolíně a okolí, absolvovala městskou hru nebo opět exkurzi v Poděbradech či Kutné Hoře, protože jim to jednou nestačilo.

Tradiční už jsou naše večery s živou hudbou a zpěvy. Žádný jsme nevynechali, pokaždé to bylo trochu jiné co do repertoáru, průběhu i občerstvení na stolech. Kromě této kultury stihli někteří z účastníků zavítat do bazénu, do sauny i na představení do městského divadla.

Kolín a blízké Polabí jsme poznali během čtyř dní zatím jen tak trochu. Zjistili jsme ale, že je tu dobře, a proto se někdy rádi vrátíme a koukneme, co tu mají dál.

Na fotky našich zážitků z Kolína a okolí se můžete mrknout zde.