Ve Zlatých Horách jsme vzdorovali počasí i změnám plánu
Devět účastníků z našeho klubu vyjelo o víkendu 13. - 15. září do Zlatých Hor, kde se zúčastnili tzv. integračního pobytu, který připravila naše členka a zároveň šéfka občanského sdružení ECCE HOMO Šternberk Eva Kráčmarová. Integrační byl pobyt v tom, že jsme měli během víkendu částečně společný program s klienty Domova pro osoby se zdravotním postižením ze severočeských Kytlic, kteří do Zlatých Hor s Evou jezdí už tradičně.
Na víkend ve Zlatých Horách jsme se opravdu těšili. Jenže, jak už to v září bývá, může docela škaredě pršet, a to se nám přihodilo. Jenže to bychom nebyli my, abychom nevydrželi venku i za deště a neprosadili navzdory počasí původní program.
V sobotu dopoledne jsme tedy navštívili městské muzeum na docela široké ulici, která nese označení Náměstí. Tady jsme užasli, že věci, které někteří z nás používali v dětství (a nejsou až tak věkem sešlí) nebo stále mají na chatě, tu vystavují jako muzejní exponáty z babiččiny světničky. Zajímavé zážitky jsme měli i z expozice čarodějnických procesů. Šli jsme se proto raději potěšit do cukrárny hned vedle. Příjemné ceny, ne moc sladké zákusky, dobrá káva. Doporučujeme!
A to už byl čas na oběd v Hotelu Praděd a po něm jsme se vydali na Rejvíz. Velké mechové jezírko bylo v mlze prostě úchvatné, a když člověk promokne na kůži, dokáže vnímat přírodu jaksi intenzivněji a už mu to ani nevadí a s úsměvem v lese hledá houby. Uschnuli a ohřáli jsme se v roubence, která už víc než sto let slouží jako hospoda a jsou v ní známé židle s opěradly s vyřezanými portréty prvních štamgastů. Večer jsme po horké sprše nakrájeli pochutiny, vytáhli kytaru a taky diáře na příští rok a v drsné pracovní atmosféře ukotvili zásadní vícedenní akce našeho klubu na rok 2014. Víme třeba, kdy budeme v Litvě nebo na Ostaši.
V neděli ráno nás vzbudilo sluníčko a vylepšilo si tak pověst zkaženou jeho chováním v pátek a sobotu. Hned jsme toho využili a vyjeli "lanovkou", která je v zimě lyžařským vlekem, na kopec nad město. Tady jsme se kochali výhledem dolů do údolí se Zlatými Horami i na okolní kopce. Zbytek dopoledne patřil návštěvě zlatokopeckého skanzenu, kterým nás provedl mistr světa v rýžování. Vše bylo korunováno poctivým gulášem opět v hotelu, kterým jsme se rozloučili.
Auto B (Ivanka, Macek, Květoš, Hynek) pak pokračovalo ještě do polského Prudniku, který založil český král Přemysl Otakar II. Na docela hezky opraveném napůl historickém náměstí jsme si dali třeba výbornou kávu "po wiedeńsku". Auto A (Jitka, Alice, Jarek) jelo směrem na Malou Morávku na houby a našli jich kotel. Takže co se zážitků týká, bylo i přes většinovou nepřízeň počasí moc fajn. Jak se zpívá "Jaký si to uděláš, takový to máš..."
Nerozhodily nás ani neustálé změny plánu, kterými naši odolnost proti stresu testovala Evka, vedoucí akce. Za takového počasí a takového nesourodého složení účastníků se s nimi musí počítat. Sice jsme občas nevěděli, jestli snídáme, co snídáme a kde snídáme, ale to jsou drobnosti. Zkrátka známka za akci je myslím opět za jedna.
Fotky z víkendu jsou zde »
