V Rudici a okolí nás uchvátil mizející potok a barevný lom

Sedm dam se sešlo v sobotu 18. května ráno na hlavním nádraží  v Olomouci, aby se v tento den staly tak trochu jeskyňkami, protože nás čekala výprava do výchozího místa Moravského krasu, do Rudice a jejího okolí.

Výlet jsme zahájily výšlapem z Jedovnice k jeskynnímu systému Rudické propadání. Tady jsme obdivovaly vzácný přírodní úkaz, kdy potok náhle mizí ve skalách. „Zaujalo mě tajemné propadání potoka, zajímavý opar a vůbec atmosféra tohoto místa a o kousek dál i úžasné kořeny stromů ve stoupajícím kopečku,“ vzpomíná jedna z účastnic Tonka Caleková. Jak jsme se dočetly, tak podzemní tok Jedovnického potoka padá až do hloubky 86 metrů. O kousek dál nás čekal romantický skalní amfiteátr Kolíbky, do jehož útrob jsme i nakoukly. Slaňovat s tamními jeskyňáři jsme ale raději nezkoušely.

Obec Rudice má bohatou železářskou a hornickou tradici, sahající až do roku 1247. Návštěvníkům má tudíž hodně co nabídnout. Jednou z dominant obce je větrný mlýn holandského typu z roku 1865, v jehož útrobách je v současnosti malé muzeum s expozicemi speleologie, mineralogie, historie hutnictví a hornictví.  Geologii zdejšího území, které bylo osidlováno již od 9. století Slovany, mapuje i vedlejší geopark s ukázkami hornin z Moravského krasu a Drahanské vrchoviny.  Moc hezkou stavbou je potom moderní kaple z roku 2012, zasvěcená, jak jinak, svaté Barboře, patronce horníků a jeskyňářů.

A to nás ještě čekal zlatý hřeb programu, nedaleký lom Seč. Jeho barevné vrstvy tvoří křemenné písky, pestré jíly a černohnědé železité písky a pískovce. Spolu s vodou, kterou je lom částečně zaplaven, vytvářejí jedinečnou scenérii, vhodnou pro natáčení pohádek nebo sci-fi filmů.

 Stavební písky a kaolin se v lomu těžily do poloviny 20. století. My jsme měly ještě to štěstí, že jsme zde potkaly odborníka, který nám prozradil, co je zde nejzajímavější a co můžeme najít. I když jsme nakonec na amonita ani na zlato nenarazily, odcházely jsme spokojené, některé i se zkouškou teploty vody nohama ve zdejším bílém jezírku.

Liščí výpravu do centra Moravského krasu, kterou vymyslela a vedla Jana Votroubková, tak lze bezpochyby označit za úspěšnou a určitě ne poslední.

Zaznamenala Hanka Hulíková

A jak to viděla sama vedoucí výletu, Jana Votroubková? Už na nádraží v Olomouci to vypadalo na slunný pohodový den, když nás dorazilo 7 účastnic výletu do středu Moravského krasu. Po příjezdu do Jedovnic a krátké prohlídce městyse jsme se pokochaly rybníkem Olšovec, který je hlavním lákadlem tohoto letoviska.  A pak už jsme se vydaly příjemnou procházkou jarní zelení kolem meandrů Jedovnického potoka, který se při vstupu do krasového území ztrácí s velkým hukotem v podzemí do hloubky 86 m a stává se tak ponornou řekou. Ta se objeví znovu na povrchu až po 12 km u Býčí skály. Jeskynní systém Rudické propadání dal vzniknout Rudické propasti, která je naší nejhlubší podzemní propastí.

Po vystoupání příkrého kopce nad propadáním jsme dorazily k malebným skalním útvarům Kolíbky, které jsou častým cílem horolezců. Po prohlídce malé jeskyně jsme pokračovaly po zelené značce do vesnice Rudice. Tady jsme navštívily větrný mlýn holandského typu, kde je také sídlo muzea speleologie a geologie a místní infocentrum. Cestou kolem kaple sv. Barbory, která krásně zapadá do zdejší krajiny, jsme se přiblížily k hřebu dnešního dne. Byl to lom Seč, ve kterém se do roku 1993 těžily kaolinické a křemičité písky. Tato pískovna nás uchvátila krásou barevných písků a sedimentů z doby druhohor a slunečné počasí tento zážitek ještě umocnilo. Strávily jsme zde delší dobu sběrem zkamenělin a vyzkoušely jsme i vodu v jezírku na dně lomu.

Nakonec  jsme navštívily místní hostinec  Tumperek, kde jsme se občerstvily před cestou domů. Výlet se nám vydařil a určitě jsme si odnesly mnoho pěkných zážitků a příjemně strávily den.

Výběr fotek z povedeného výletu najdete zde