V Rožnově nás čekala zasněžená valašská pohádka

O předposledním adventním víkendu měli naši členové a příznivci možnost vyrazit hned na dvě akce. Po sobotním výletu za předvánoční atmosférou Opavy mohli ti statečnější, a jedna se i našla, vyrazit v neděli 16. prosince ráno do Rožnova pod Radhoštěm. Devět zájemců o výlet za valašskými Vánocemi se na nádraží našlo, a tak jsme vyrazili.

Tentokrát nešlo o žádnou turistiku, ale skutečně spíše načerpání klidu, který doma v tomto čase málokdo má. Navštívili jsme dvě části rožnovského skanzenu. Nejprve nejstarší, Dřevěné městečko, kde byly davy návštěvníků, hudebníci, stánkaři, čerti a hluk. Ale vidět se to musí. O hodně větší zážitek jsme ale měli z Valašské dědiny, kde jsme potkali málokoho. Přitom je to tam přirozenější, jde o areál simulující typickou osadu z tohoto regionu, s chalupami rozházenými ve svahu. V některých z nich probíhal vesnický život. Ochutnali jsme polévku, obdivovali šikovnost řezbáře, od pana řídícího se dozvěděli, jak se na Valachách kdysi učilo, a poseděli v teple šenku u piva a lokší se zelím. Smrákající se krajinou chodili lucky a těch pár návštěvníků, kteří stejně jako my utekli z mumraje Valašského městečka.

Ke konci jsme ale i my dali Městečku ještě jednu šanci. Stánkaři už balili, výletníci odjeli a my jsme se tam všichni našli, dali si společný svařák a vyrazili k vlaku. Cestou jsme ale ještě zabrousili na rožnovské náměstí, kde jsme zhlédli „Valašské Las Vegas“. Blikající neonové řetězy pověšené, kde se dalo, kýčovitý betlém pod nohami sochy Masaryka. Hned jsme měli srovnání, že ve Valašské dědině v kopci nad Rožnovem nám bez toho všeho ruchu, světel a jásání bylo o dost lépe. Aspoň víme, kam utéct, až budeme mít všeho nad hlavu a budeme potřebovat na chvilku zastavit čas.

Fotky z výletu za valašskou sněhovou pohádkou jsou zde.