V kopcích nad Olomoucí opravdu nepršelo

V sobotu 17. května se olomoučtí Přátelé přírody z klubu Malá liška vydali do podhůří Nízkého Jeseníku na turistický výlet s názvem "Naše blízké Sudety". Celkem nás kvůli nepříznivé předpovědi počasí šlo pět a akci vedl Hynek, který měl na každé zastávce připraveno zajímavé povídání, které nás přenášelo zpět proti proudu času. Výlet začal setkáním v 9:05 na Svatém Kopečku před restaurací U Macků. Zde čekal Petr s tříkolkou, na které absolvoval celou dnešní trasu. Garde mu dělala Dana z libereckých Přátel přírody, t. č. u něj na návštěvě.

Odtud jsme pokračovali k nedalekému památníku obětem První světové války připomenout si historii poutního místa i baziliky Navštívení Panny Marie a zároveň zavzpomínat na slavného básníka Jiřího Wolkera, který sem jezdil na prázdniny za svou babičkou Anežkou Skládalovou. Další zdejší celebritou byl Karel Svolinský, jenž je autorem současné podoby olomouckého orloje.

Poté jsme se vydali směrem na Radíkov a pod vysílačem chvíli počkali, než otevřela Chata Pod Věží, kde jsme si dali ranní kávu. Hned vedle byl Radíkovský fort, kde na nás čekal průvodce. Na pevnosti jsme absolvovali odborný výklad s prohlídkou i promítáním. Celková rozloha fortu je 20 hektarů a jeho půdorys je tvořen nepravidelným osmiúhelníkem. Stavba byla uskutečněna podle návrhu kapitána Karla rytíře von Peche v letech 1871 – 1876 a úplně dokončena v roce 1882.

Po zajímavé exkurzi jsme se vydali do lesa směrem na Pohořany. V polích nad Radíkovem jsou boží muka, a právě tady vedla hranice mezi Německou říší a Protektorátem Čechy a Morava. Sudety totiž nebyly jen někde tam na severu, ale hned na dohled od Olomouce.

Petr projevil velkou dávku odvahy, když jeho vozíček projel veškerý terén, ať už do kopce nebo přes rozbahněnou lesní cestu. Někdy byla nutná pomoc v podobě zatlačení, jindy přenesení tříkolky – ale nás ostatní to opravdu bavilo a pomohli jsme rádi. Nemilé překvapení v podobě deště nás oproti předpovědi čekalo až těsně před Pohořany a my museli výlet ukončit už v hospůdce Pohořanská bouda. Tady jsme si všichni za odměnu dali uzenou polévku, která pohladila po duši. Za chvíli pak přijel Peťa Kourek a evakuoval nás svým autem domů do údolí.

Zkrátka, těm, kteří věřili na předpověď sobotního počasí a nedorazili na sraz, se to tentokrát nevyplatilo. My jsme si výlet užili a rádi si ho někdy zopakujeme.

Fotky z výletu jsou tady...

Lenka Grušková