Únorová kulturní nálož, aneb posila zimou zkoušeného ducha

Druhý letošní měsíc byl v našem podání docela kulturní. A bylo třeba, protože takové to zimní/nezimní počasí je docela psychicky vysilující. Co se u nás na poli kulturních aktivit událo, přibližuje Radek Hrachovec, který je má pod palcem.

Cvičení s Marií - jóga jinak v úterý 2. února. Jógu nemusí nutně předcvičovat jen kráska v legínách, platí to stejně, i když nám pozitivní energii předává aktivní babička jedenácti pravnoučat Marie. Stejně tak platí, že jóga není jen cvičení těla, ale i ducha – bez pozitivního přístupu a dobré nálady se nám cvičení nikdy nebude dařit tak dobře, jako když jsme veselí a příjemně naladění. A Marie umí i z mráčku na čele svým přátelským přístupem udělat zase sluníčko. A  nejdůležitější ze všeho – nezapomenout dýchat...

Cestovatelský večer ve čtvrtek 11. února na téma Arménie a Gruzie. Tentokrát jsme požádali cestovatelku Ivu Dvořákovou, aby nám popovídala o své cestě po jihovýchodní Evropě. Nebyla to jen přehlídka kostelů a údolíček, ale fascinující náhled do nám málo známé kultury, krajiny, i společnosti. Mě osobně nejvíce zaujalo pojetí tamního náboženství, což je samozřejmě křesťanství, ale ne katolické jako ve střední Evropě. V Arménii je křesťanství založeno na Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ne na jeho Ukřižování. Proto v kostelech nenajdete žádné kříže.

Viděli jsme i lesk a bídu obyvatel, kdy nadnárodní korporace staví svítivé mrakodrapy přímo mezi socialistickými paneláky, aby je v polovině stavby nechali ležet ladem a nedokončené. Finální obraz je více než tragický. Pak jsou tu samozřejmě i turistická letoviska, kde pozlátku razí do očí, ale jen sejdete o dvě uličky dále, a už je tu zase chudoba. A to nemluvíme o šílených projektech, jako Radnice v gruzínském hlavním městě, hypermoderní architektura zasazená mezi staleté budovy. Vysloveně pěst na oko. Vypravování bylo tak zajímavé, že jsme poslouchali skoro do půl deváté, a i potom jsme se velmi dlouho rozcházeli.

Malé zimní folkování v úterý 16. února. Velmi zralý výběr z tvorby Vlasty Redla a Jaroslava Samsona Lenka proložený trochou Čechomorů a Fleretů jsme v podání Hynka Pečinky, Mariana Jandy, Zdeňka Šupiny a Květoše Janošíka ochutnali v úterý 16. února ve Fox clubu. K tomu se výborně hodilo červené i bílé víno ne z naší zahrádky, ale poblíž.

Setkání s knížkou – Poetika houpacího koně ve čtvrtek 25. února. Kralkvakvakve, Koranere! Setkání s knížkou, netypicky ve čtvrtek, jsme zahájili lehkým recitálem klasické dadaistické básně Velké Lalulá. Půltucet účastníků v kavárně Druhý domov obdivoval, jak jsem se to dokázal takhle naučit; bylo to jednoduché, měl jsem v ruce nápovědu... Během další půlhodinky jsme probrali prakticky vše, co o dadaismu je známo, včetně několika nejznámějších literárních děl. Inu, ono krásné šestileté období, za které dadaismus stihl vzniknout, rozkvést, a uvadnout, nedalo příliš prostoru pro silnější vlivy... Přesto, dada dalo základy pro vznik surealismu. Po literární teorii jsme se rozhodli, že se sami staneme básníky pod vlivem dada, sebrali jsme hromadu novin, rozstříhali je na jednotlivá slova, řádky, půlslova, pak je náhodně poslepovali dohromady, vyzdobili pár omalovánkami, a bylo to! A podobně jako u původních dadaistů propukly i mezi námi hádky, co je a co není umění, čímž jsme si prošli myšlenky i pocity Appolinaira, Tzary a dalších. Bylo nás pár, takže jsme to zvládli hodně rychle, ale kultury stačilo.

V březnu se s námi můžete potkat zase, a to třikrát na kulturních akcích, třikrát na turistice a neformálně na Posedu. Tak do toho!