Tak jsme se vrátili ze Štramberka...
Na štramberské náměstí jsme přijeli v pátek 26. října v 16 hod. Naše devítičlenná skupina se hned ubytovala v penzionu U Davidů. Jeden z pokojů byl velký, čtyřlůžkový s výhledem na líbezné náměstí. Měli jsme všechno pohromadě – Městský pivovar, muzeum Zdeňka Buriana, cukrárnu i výstavu akvarijních a terarijních zvířat. Na náměstí se také nacházela mystická prodejna s tibetskými mísami. Ale vezměme to po řadě.
V pátek večer jsme ochutnávali v Městském pivovaru mimo jiné i speciální piva s višňovou nebo švestkovou příchutí. Hynek se Zdenkem na to šli systematicky podle nápojového lístku, ochutnali všechny. Já jsem zůstala u svého bazénu (džus + voda). Nakonec jsme si s chutí zazpívali s dalším cizím hostem, přičemž se přidal i místní opilec. Před odchodem nám mladý, sympatický číšník řekl: „Byl to pro mě příjemný večer, rád jsem vás obsluhoval.“ a my koukali jako blázni.
Ráno pršelo jako z konve, takže přespolní procházka nepřicházela v úvahu. Vydali jsme se tedy nejprve do Muzea Zdeňka Buriana, které bylo hned vedle penzionu. Provázela nás Marijánka (dcera paní pokladní), které bylo asi 6 let. Byla skvělá a všechno věděla.
Za zaznamenání také stojí naše návštěva tatrováckého muzea v Kopřivnici. Všichni jsme byli unešeni starými autíčky. Byl tam první továrně vyrobený automobil President a také lahůdka v podobě auta na lyžích s velkou vrtulí. Obdivovali jsme tatraplán, se kterým projeli kus světa Hanzelka se Zikmundem i Tatrovku, se kterou vyhrál Karel Loprais v roce 1983 svůj první velký závod Paříž – Dakar.
Už zpátky ve Štramberku jsme navštívili malinkou pekárnu štramberských uší pana Sochy. Ten peče z váleného těsta uši podle receptu své babičky. Povykládal, co ví o původu uší, o jejich výrobě, ale přesný svůj postup neprozradil. Ten pátý druh koření jsme prostě netipnuli. Ale odcházeli jsme bohatší o napečené suvenýry přímo od zdroje.
Večer jsme si pak udělali komorní s hudbou a bohatě prostřeným stolem z našich zásob. Zazpívali jsme si hodně písniček a mně se nejvíce líbila píseň, kterou zpívá Václav Neckář – Půlnoční. Všichni se zklidnili a byla to taková magická chvíle pohody a vnitřní radosti.
Náš první pohled po probuzení v neděli byl na úplně zasněžené štramberské náměstí. My jsme si zvolili cestu na věž, zvanou Trúba. Byli jsme nahoře, lidé pod námi na náměstí pokojně vycházeli z kostela a najednou Zdenek svým silným, školeným hlasem zvolal: "Hej, Štramberští, Hanáci obsadili Trúbu!" A já jsem se mohla uchechtat.
Pokračovali jsme „pohlavní stezkou“, na které byly busty našich národních velikánů – Alois Jirásek (ten se nechal ode mě pohladit), František Palacký, Tomáš G. Masaryk a další. Také jeskyně Šipka s nálezy z pravěkého osídlení na vrchu Kotouč byla ve sněhu opravdu famózní. Byla to podzimní procházka zasněženým lesem. Listy ještě nestačily opadat, a tak to byl zvláštní pohled. Na Bezručově vyhlídce na zasněžený Štramberk s Trúbou v pozadí jsme si zazvonili pro štěstí své i jiných.
U oběda jsme se dohodli, že jsme si ve Štramberku a okolí ještě všechno neprohlédli, takže chystáme májovou výpravu za poznáním dalších krás. Už jsme rezervovali místa v penzionu na 3. - 5. května. A já se moc těším!
Fotky z víkendu najdete tady...
Marcela Moser, spokojená účastnice