SOUSEDÉ JSOU SI ZASE O NĚCO BLÍŽ. O Velikonocích proběhla návštěva Přátel přírody z Olomouce u metzingenských kolegů

Teprve před několika dny se vrátili olomoučtí Přátelé přírody z klubu Malá liška z už osmého společného setkání se svými jihoněmeckými partnery z Metzingenu nedaleko Stuttgartu. O velikonočních svátcích se jim podařilo zase o něco více poznat Švábsko, kraj na pomezí Německa, Francie a Švýcarska, a jeho obyvatele a o trochu více prohloubit vztahy s Přáteli přírody z Metzingenu.

Společná několikadenní setkání olomoucké a metzingenské skupiny Přátel přírody se konají už od září 2011, a to dvakrát ročně. Až na jednu výjimku to bylo vždy v Olomouci a Metzingenu. Partnerství obou skupin se zaměřuje na poznání kraje, kde žijí členové partnerské skupiny, jejich životního stylu, kultury a historie. Olomoučtí a metzingenští Přátelé přírody tak přispívají k odbourávání předsudků mezi Čechy a Němci a přibližují svým hostům svůj svět vlastníma očima, což se běžnému turistovi nepoštěstí.

Minibus s dvacítkou členů olomouckého klubu Malá liška vyjel v pátek 3. dubna nad ránem směrem k západní hranici Česka, v Metzingenu byli návštěvníci okolo čtvrté hodiny odpolední. Stihli tak ještě už v doprovodu svých hostitelů procházku na vyhlídku nad město o velikosti Šternberka, ze které byly dobře vidět charakteristické prvky zdejšího kraje: vinice na svazích kopců, z nichž některé jsou vyhaslými sopkami, a ovocné sady v údolí. Večer proběhl v poklidném duchu, kdy se do chaty Falkenberg trousili staří známí i neznámí členové zdejších Přátel přírody, aby se podívali, kdo za nimi tentokrát přijel. Někteří jsou s Olomouckými během roku v osobním kontaktu, jiní se vídají jen na společných akcích, někteří úplně poprvé. K tomu se grilovalo, což přispělo k příjemné atmosféře.

Velikonoční sobota nebyla, co se týká počasí, nic moc. Ne tak programem. V plánu bylo navštívit starobylé město Ulm a v jeho rámci i pevnost Oberer Kuhberg, kde vznikl už na začátku 30. let minulého století jeden z prvních internačních táborů pro odpůrce nastupujícího hitlerismu. Pro hostitelskou skupinu to nebyla jen formální návštěva, věznili zde dědečka Güntera, jednoho z členů metzingenských Přátel přírody. Nosná myšlenka, která během návštěvy zazněla: Připustí-li společnost, že je možné zavírat lidi za odlišné názory a přesvědčení, je pak hodně malý krůček k tomu, aby se mohlo dít to co v Osvětimi.

Atmosféry Ulmu a jeho památek si pak kvůli počasí příliš neužili, i když předseda Metzingenských, Rainer „Willy“ Wilhelm se jako místní rodák snažil. Déšť však jako by ředil a rozmazával dojmy z majestátních staveb nacházejících se na břehu Dunaje.

V neděli se čeští hosté doprovázení několika místními vydali na pěší túru přes vinice, tentokrát už zalité jarním sluníčkem. Dostalo se jim výkladu o historii vinohradnictví v tomto regionu, o kvalitních půdách, které se odrážejí ve výjimečné kvalitě metzingenského vína, a jak sestupovali do údolí, zajímali se o ovocné sady plné starých stromů původních odrůd. U nás totiž mišpule, kdoule a klikve moc nerostou, anebo je nepoznáme. Do podrobností o pěstování ovoce jsme pronikli v malém muzeu v obci Glems, které bylo plné nářadí a nástojů spojených s ovocnářstvím a výrobou moštů, marmelád a dalších dobrot z ovoce. Na žíznivé výletníky čekal průvodce-dobrovolník s velkým džbánem „mostu“. Zas jedno slovo, co se řekne stejně česky jako německy. Akorát že ten německý most obsahuje alkohol.

Z Glemsu se výprava přesunula do Metzingenu, kterým ji provedl místní patriot Günter Fischer. Malé historické centrum, kterému vévodí soubor sedmi „vinařských chalup“ (Kelter), s historickou radnicí a kostelem sv. Martina má své jisté kouzlo. Nicméně se zde nešlo zdržet nějak dlouho, neboť nahoře nad městem, v našem domě Falkenberg se konal Moravsko-švábský večer. Na ten tradičně patří pochutiny z regionů obou partnerů, ukázky zvyků a tak. Letošní novinkou byl workshop, v rámci kterého se smíšené skupinky místních a Čechů naučily připravit hanáckou česnečku, švábské špecle s červenou čočkou a uzeninou a také česnekovou, tvarůžkovou a celerovou pomazánku. Workshop se povedl, všechny skupinky si pochvalovaly, že se jim společná činnost líbila. U někoho nechyběly ani zpěvy k práci, například „Dělání, dělání…“. Problém ale přišel, když se dobroty dostaly na stoly. S takovým množstvím si nešlo poradit, a tak se třeba pomazánky využívaly ještě dva dny na snídani. A byly lepší a lepší.

Velikonoční pondělí patřilo výjezdu k hradu Hohenzollern, historickému sídlu rodu von Preussen, tedy pruských králů, později německých císařů. Pod vedením Heike Witzel se hosté z Česka vydali na turistickou trasu vedoucí po okraji masivu Švábského Jury, druhohorního vápencového hřebenu, z nějž se naskýtaly zajímavé výhledy do údolí. Celý půlden se trasa točila kolem hradu Hohenzollern, na který se všichni čím dál více těšili. Počasí opět nezklamalo, bylo hezky polojasno, a tak nikdo nelitoval, že nezůstal radši v Česku a dnes nemrskal. Vyvrcholením výletu byla návštěva hradu, na němž i dnes bydlí šlechta a který trochu připomíná náš Bouzov, jen je zdobnější a rozlehlejší.

Poslední společný večer patřil televizní zábavě. Ne, že by účastníci sledovali televizi. Přenesli se ale do 80. let, kdy Německo každé pondělí koukalo na hádankový kvíz „Montagsmaler“ (Pondělní malíři). Proti sobě bojovaly čtyři skupiny o to, která uhodne více pojmů kreslených členem skupiny bez možnosti napovídat gesty nebo zvuky. Zaslouženou výhrou byla láhev místního sektu.

Po krátkém zhodnocení letošního setkání se v úterý 7. dubna ráno česká skupina rozloučila a vydala se na cestu domů. Nejprve dohnala rest ze soboty, kterým byl výstup na nejvyšší kostelní věž světa, věž katedrály v Ulmu (161,53 m) trvající přes hodinu.

Stejně jako v předchozích dvou letech byla zpáteční cesta rozvolněná ještě jedním noclehem. Ten byl zařízen tentokrát nedaleko bavorského Řezna (Regensburg), odkud je to do Plzně jen něco přes hodinu cesty. Odpolední procházka Řeznem se Zdeňkem Šupinou potěšila milovníky renesance i gotiky, město má zajímavou atmosféru. A večerní průzkum okolí základny Alpiner Steig v horách nad městem zase uspokojil ty z účastníků, kterým je bližší příroda.

Ve středu olomoucké Přátele přírody a jejich severočeské kamarády, kteří dohromady tvořili dvacítku českých účastníků akce, ještě čekala návštěva Plzně. Ta je letos Evropské hlavní město kultury. Po obligátní návštěvě restaurace v Pivovaru Prazdroj nabídl Hynek Pečinka prohlídku uliček kolem hlavního náměstí a přilehlých sadů, na kterou se vydali téměř všichni. Kromě bronzových sošek Spejbla a Hurvínka při ní objevili utajenou synagogu ve dvoře a rozsvítili rekonstruovanou Křižíkovu lampu. A poté se už opravdu vydali s mezipřistáním v Praze do Olomouce.

Opět se potvrdilo, že tato setkávání mají smysl. Ti, kteří už byli v Metzingenu a jeho okolí poněkolikáté, stejně jako ti, co přijeli poprvé, měli možnost poznávat věci kolem sebe do větší hloubky než turisté, mít společné zážitky, nejen vidět, ale dělat a prožívat spolu. Získali pohled pod slupku reality, který pomáhá odbourávat předsudky, co si v sobě nosíme. Zjistili, že i když mluvíme jinými jazyky, v jádru jsme stejní. A tak se z původně neznámých sousedů postupně stávají dobří známí.

Jarní etapu akce (Ne)známí sousedé, tedy setkávání olomouckých a metzingenských Přátel přírody zaměřené na hlubší poznání svých partnerů z druhé strany hranice a tím i sebe sama, finančně podpořily Česko-německý fond budoucnosti a statutární město Olomouc. Tato podpora umožnila účast i těm, kteří by se jinak do Německa podívat nemohli. Dopravu českých účastníků zajistila společnost JV-TRAVEL AGENCY s.r.o. Děkujeme.

Výběr těch nejfotkovatějších fotek najdete tady.