Setkání s knížkou v září: O cestování, snění z přesvědčení a přátelství k přírodě
V úterý 18. září jsme se poprvé sešli v doupěti, poprvé bez kulis vtíravé muziky, která „nejde ztlumit“, poprvé sami. Sami – o to víc bylo znát, že se nás sešlo jen šest. Ale „šest strun úplně stačí, aby se mohlo smát“, stejně jako lidí. Smích byl vlastně charakteristikou celého setkání. Nejprve jsme se disciplinovaně zaposlouchali do příspěvků a pak proběhla diskuze – kabaret.
Marcela M. - nápaditá radost, přečetla dvě ukázky ze své kroniky liščího zájezdu do Skotska. Toto dílko nejenže vyhrálo soutěž Cestuji, cestuješ, cestujeme - gratulujeme - ale je i velmi vtipné a chytré. To proto, že i autorka je chytrá kmotra liška. Ještě nám nabídla vážnější autorskou úvahu na téma plynutí času. Při delším pobytu v zahraničí prožíváme čas tamních lidí a čas přátel a obyvatel ve vlasti si po návratu obtížně skládáme. Jsme o něj připraveni.
Radek – snílek z přesvědčení, nám přiblížil sci-fi z jiného pohledu než dříve. Mohli jsme pochopit, že kulisou nemusí být např. planeta, která místo jména sluje pouze číslem. Může se jednat třeba o příběh či povídku, kterou přečte hltavě každý. Realita může být trochu relativní, posunutá, ale vplynete do ní se samozřejmostí a ihned. Takové věci nemůže napsat žádný blboun nejapný. Příkladem za všechny je Radkem citovaný Issac Asimov, Rus dnes považovaný za Američana, s mnoha doktoráty světových univerzit a se sbírkou literárních i vědeckých ocenění. Podle počtu jeho děl se dá usuzovat, že je schopen psát asi 36 hodin denně a jeho rejstřík tvorby obsahuje 10 kategorií čtení. Těžko vybrat, doporučit jednu knihu. Snad je vhodné začít autobiografií JÁ ROBOT.
S myšlenkou na poznávání přírody jako hlavní téma Přátel přírody představila Eva dvě knihy z různých kontinentů. Jejich děj pominula (ani je celé ještě nepřečetla), ale obě v souběhu nás mohly přivést k zamyšlení, jak rozsáhlá škála hloubek poznávání vlastně existuje. Jako první stupeň můžeme označit například vlastní zahrádku, zoo, houbaření, „jéje, kytička!“, „sviňa vosa!“, atd. Z mnoha dalších stupňů lze uvést třeba sledování stěhovavého ptactva, bádání o endemitech, studium tajících - plačících ledovců. Na konci škály je něco jako splynutí s přírodou, což se podařilo v Apalačských horách hlavnímu postavovi v biografické knize POSLEDNÍ AMERICKÝ MUŽ od Elizabeth Gilbertové (hleďme na ženskou!!!). Podobnou limitou může být příklad lidí, kteří z příbytku přírody nikdy nevykročili. V knize SLZY V POUŚTI od slečny Nury Abdi jsou konkretně zmiňovaní nomádi ze Somálska, vlastně z celé, málo civilizované východní Afriky. Obě knihy mají jednak silný a dobrý příběh a jednak mnoho netušeností o přírodě. Po přečtení můžete i zmoudřet a zamyslet se, jak daleko asi zatím jsme s pochopením zákonitostí přírody my – Přátelé přírody.
Na podobná témata jsme odlehčeně i vážně diskutovali. Nakonec nám to nandala Emilka – zvídavá kopretina, že my měšťáci ničemu nerozumíme a že jen ona přírodu zná a z přírody pochází. Tak.
Těšme se na další Setkání s knížkou v úterý 30. října, opět v doupěti na Javoříčské ulici. Režírovat bude, doufáme, Kryštof – mírně civilizovaný lesů pán. Na mail evasommerova@gmail. com se prosím předem ozvěte, ať víme, kolik se nás sejde a o čem uslyšíme.
ČTĚTE, PIŠTE, POZNÁVEJTE SVĚT A LIDI V NĚM. A TAKÉ BDĚTE.
Zapsala teta Eva a Marcela - nápaditá radost