S heslem "Nebojíme se vlka nic, i kdyby vyl na měsíc" proběhl prázdninový noční pochod

Po velké absenci vycházek a výletů s Malou liškou (kvůli koronaviru) nabídka akcí o prázdninách velice zhoustla. Přesto si 6 zájemců našlo čas a mělo chuť se v pátek 31. července 2020 zúčastnit dalšího nočního dobrodružství. Pochod byl načasován tak, aby nás na cestě provázel měsíc, který se blížil k úplňku. Tentokrát naše kroky směřovaly k masivu Sněžníku, kolem pramene řeky Moravy (1350 m) až k vrcholu Králického Sněžníku nacházejícího se ve výšce 1424 m. Meteorologové nám slibovali docela horké dva dny s nocí beze srážek, což nás potěšilo, a také se to skutečně vyplnilo.

Díky dobré dostupnosti a možnosti využít auto jsme dorazili do Stříbrnic - výchozího místa, kolem 18.30 hod. Skutečně horké odpoledne nás hned zahnalo na občerstvení do hospůdky v místě startu. Skutečný start byl asi v 19.20 hod. Po krátkém pochodu po asfaltce až na konec vesnice (žlutá turistická značka – ŽTZ), nás čekal hned na začátku lesa docela prudký výstup přímo po sjezdovce končící u chaty Návrší (899 m). Chata byla na naší plánované cestě poslední možností občerstvení a tak i zde jsme se na chvíli zastavili. Odtud jsou pěkné výhledy na hřebeny Hrubého Jeseníku, kde jsme se pohybovali při loňském nočním přechodu Jeseníků. Pohodlnou, mírně stoupající cestou (stále po ŽTZ) jsme se dostali k rozcestí Nad Adéliným pramenem (1034 m). Samotný výstup pak pokračoval po MTZ a ČTZ až po serpentinu, kde jsme zvolili kratší, ale prudší výstup po zelené polské značce. Ta vede přímo po hranici, až se opět napojí na naši ČTZ. Na krátkém traverzu jsme si mohli vychutnat stmívání, měsíc jako „oko“ na obloze a mohli se kochat výhledy na krásně zbarvený obzor při západu slunce. Přešli jsme „mokřidla“ po upravených lávkách  a dále nás čekaly asi dva kilometry do kopce, kde po straně od cesty jsme minuli chatu HS  Francisku. Měsíc sice svítil na cestu, ale i tak bylo už načase použít čelovky, protože se setmělo a cesta je hodně kamenitá.

Po překonání hranice lesa se dostáváme na odbočku k bývalé Lichtenštejnově chatě pod Králickým Sněžníkem. Tvrdé podmínky a minimální údržba v socialistické éře způsobily zánik chaty v 70. letech minulého století. Kromě zděných základů zde na plošině u chaty dodnes stojí nekorunovaný král pohoří – soška slůněte. Kupodivu je zde i rušno díky turistům, někteří se usazovali, jiní už odpočívali zabaleni ve spacácích. Ono se totiž docela ochladilo, fouká a také výška místa převyšuje už 1300 m. Je asi kolem 21.30 hod., když se i my ocitáme před symbolem Králického Sněžníku - žulovou plastikou slona. Uděláme pár foteček (když zafungoval blesk na foťáku) a pak už postupujeme nenáročným traverzem k prameni Moravy (1380 m). Po takovém výstupu už máme nárok a chuť se občerstvit a trošku i odlehčit naše batohy. Voda z pramene je studená, ale výborná. Docela zde fouká a tak se moc nezdržujeme a vyšlápneme si ten poslední, prudčeji stoupající úsek až na vrchol Králického Sněžníku. V cíli jsme ve 22.30 hod., ale opět ne sami. Je tu více takových nočních turistů za svitu měsíce (nejen od nás, ale i z polské strany). Výhledu na hvězdnou oblohu nic nestojí v cestě, jsme na samém vršku a je to parádní. Na vrcholové plošince je jen hromada kamení - pozůstatek ze zbořené kamenné rozhledny na polské straně, také malý neoznačený obelisk a vrcholová tabule s rozcestníkem. Nějaký ten snímek jsme také stihli udělat. Moc se zde ale nezdržujeme, protože vítr je hodně studený a tak po vítězném pokřiku a „úlitbě vrcholu“ jsme se vydali na zpáteční cestu dolů.

Při svitu měsíce i našich čelovek to jde rychle i přes kamenité úseky cesty a naším cílem je najít si někde v závětří místo na přespání. Sešli jsme až na serpentinu, kde jsme zvečera odbočili na polskou hraniční cestu. Už zde byl někdo „ubytovaný“ na kousku travičky a tak, pokud možno potichu, ale i s nezbytnými poznámkami i chichotáním se zde i my zabydlujeme. Měsíc je už za horami, ale nad námi svítí všechna nejznámější souhvězdí naší oblohy. Bylo po půlnoci, když zazněla i písnička na dobrou noc. K ránu se docela ochladilo a tak brzy, už kolem 4 hod. se probouzíme. Hvězdy zmizely a my si ještě v   pološeru balíme své věci a vycházíme asi v 5 hod. na zbývající část trasy. Máme namířeno k odbočce  Nad Adéliným pramenem, kterou jsme míjeli večer. Tentokrát zde odbočujeme na jinou, velice příjemnou lesní cestou k Adélinu prameni, což je upravený zdroj Stříbrnického potoka. Zastavujeme se až u nově upravené Kapličky na rozcestí, kde se musíme rozhodnout pro zpáteční cestu. Obchvatem nebo kratší cestou přímo k autu? Někteří spěchají domů pro jiné záležitosti a povinnosti a tak nakonec volíme střední variantu tj. návrat na chatu Návrší, pak sejití do Stříbrnic k autu nebo po zelené turistické značce projít až pod Sušinu, pokračovat přes široký lyžařský areál s rozhlednou nad Hynčicemi a nakonec na vlak. Zelená turistická značka od Hynčic pokračuje mezi krásnými pastvinami a také kolem dvou pevnůstek (slouží jako vojenské muzeum) a klesá až k nádraží do Starého Města pod Sněžníkem (zastávka ČD).

Na Návrší jsme došli brzy po ránu, tedy kolem 7 hod. a tak se zde rozdělujeme na dvě skupiny.  Zde se uzavírá okruh naší společné cesty s dosažením toho nejvyššího bodu v širokém okolí Sněžníku. A také se nám splnilo přání - svítil nám na cestu měsíc jdoucí do úplňku.

Závěrečná okružní cesta přes Hynčice přinesla ještě řadu výhod. Jednak využití toho nádherného dne, přírody a výhledů a pak také po prvním náhodném nalezení hřibu „praváka“, vypukla sběratelská houbařská vášeň. K prvnímu hříbku tak přibyly další houby, které nakonec skončily večer na talíři jako „mňamka“ v různé úpravě.

Mohu jen konstatovat, že náš plánovaný výlet se velice zdařil. Vrcholu bylo dosaženo za takových příznivých podmínek, o kterých se nám při loňském přechodu mohlo jen a jen zdát. A tak děkuji za účast všem, co si vybrali oslavit přelom letních měsíců tímto pochodem s heslem: „Nebojíme se vlka nic, i kdyby vyl na měsíc“. Žádné zvířátko jsme však nepotkali.

Zapsala Iva Dvořáková, organizátorka pochodu

Výběr fotek z nočního pochodu najdete zde.

Masiv Králického Sněžníku je označován jako „střecha Evropy“, protože jeden z jeho vrcholů – Klepý - tvoří hlavní evropské rozvodí, voda z jeho svahů je potoky a řekami odváděna do přítoků Černého, Severního a Baltského moře. Králický Sněžník je od roku 1990 Národní přírodní rezervací.