První máj s pádlem v ruce aneb přesně po roce zpátky na vodě

Na Prvního máje jsme navázali na loňské povedené splouvání řeky Moravy k soutoku s Bečvou. Po úspěšném loňském ročníku na poklidném středním toku Moravy se i letos početná skupina znovu vypravila na vodu, tentokrát na Mlýnský potok.

Předpověď počasí nebyla zrovna příznivá, a tak organizátoři vybrali zkrácenou trasu z Horky nad Moravou k olomoucké Šantovce. Po úvodní drobné instruktáži, jak se asi tak pádlo drží a co všechno s ním jde dělat, byli vybráni kapitáni čtyř raftů, kteří si rozmístili posádky na jednotlivá místa v raftu, lokli jsme si rumu pro zahřátí a na kuráž a pak už admirál Trpaslík všechny nahnal na vodu. Čekali jsme, co pro nás potok připravil, a nebylo toho málo. Četné zákruty, stromy naklánějící se až nad vodu, přírodní překážky trčící z vody či zrádné rychlejší proudy, to vše v kombinaci dávalo mnohokrát zabrat. Posádka hudebního raftu nejprve hrdinně zahrála několik písní, ale když se těsně za hlavou nic netušícího kytaristy prohnal kmen stromu o tloušťce sloní nohy a při každém prohučení větvemi keře či stromu se kytara rozladila, usoudili jsme, že bude lépe se plně věnovat plavbě.

Mlýnský potok díky liščím raftům obohatil svou početnou sbírku lidských artefaktů o brýle či kapitánskou čepici. Nic není holt zdarma, i potoku se platí za proplutí. O některé věci se ale bojovalo, třeba o admirálovu kšiltovku, kterou Mlýnský potok nakonec jako trofej nezískal. Také si odnášel jedno pádlo, ale hbitá posádka nelenila, zabrala a posílena adrenalinem to napálila rovnou do šípkového keře, v němž pádlo nakonec uvízlo.

Naši orientaci vyzkoušely dvě vodní křižovatky, na nichž jsme se museli rozhodnout, kam plout dál. Trefili jsme správný směr. Dvakrát bylo třeba raft přenést kvůli postaveným jezům, což bylo využito ke krátkým občerstvovacím přestávkám za doprovodu šestistrunného pádla a zpěvu.

Větší příležitost k občerstvení poskytl vodácký kemp v Řepčíně naproti hospody U Travise. Tam jsme za zvuku kytary svlažili hrdla, která nám mezitím vyprahla, jelikož meteorologům jako obvykle předpověď nevyšla a cestou nás postupně začalo provázet slunce. Druhá polovina cesty také byla klidnější, jako by se naše vodácké schopnosti zázrakem zlepšily – ale to si jen Mlýnský potok řekl, že zkoušek už bylo dost, srovnal meandry, ošéfoval si pobřežní stromy a keře a mírně se rozšířil, aby se nám dobře plulo.

Konec byl ve znamení slavnostní plavby hanáckou metropolí, kdy jsme mávali, usmívali se a kynuli davům. Dopluli jsme sice o dvě hodinky později, než bylo plánováno, ale s dobrou náladou a plni zážitků.

Plavbu pro 24 zájemců zorganizovali u společnosti Pádlo Morava naši dobrovolníci, Hanka Hulíková a Petr Zatloukal. A právě jim vzkazuje účastnice Jitka: "Děkujeme za pěkne zážitky! Místy to byl trošku adrenalin, ale opět príma akce. Obdivuji nekonečné kytarové hraní pana Zbožínka." a dodává: "Těšíme se za zase rok, nebo možná i dřív. Podíváme se na web na vaše akce." 

A my jsme rádi, že se nejen Jitce líbilo, a příští rok - pokud se nic nestane - vypravíme další prvomájovou flotilu.

Na fotky z plavby se podívejte sem.