Příjemná červnová sobota v Bílých Karpatech
Po deštivých dnech se v sobotu vyklubal den jako vymalovaný. Brzy ráno jsme už seděli ve vlaku směr Hostětín. Tentokrát nás jelo osm a zaplnili jsme celé kupé. Cílem dnešního výletu byla vesnice Hostětín na úpatí Bílých Karpat, co by kamenem dohodil od Luhačovic.
Obec Hostětín má 240 obyvatel a je proslulá svými ekologickými aktivitami. Je tam pasivní dům s minimální spotřebou energie, kde je použita k izolaci sláma. Má výtopnu na biomasu (dřevní štěpku) a kořenovou - vegetační - čistírnu odpadních hmot, takže žádná chemie. U moštárny stojí historická sušírna ovoce stará 200 let. Takovou jsem viděla jako malá u kamarádčiny babičky. Tenkrát se ty sušené švestky, hrušky a křížaly jedly místo čokoládiček, zmrzlin a brambůrků. A byla to lahůdka.
Prohlédli jsme si mladý ovocný sad a přírodní, chemicky nehnojenou zahradu. Viděli jsme vodní mlýnek a hoši ho samozřejmě museli zprovoznit. U stromků byly tabulky s označením odrůd. Kde je dnes k vidění matčino jablko, jeřáb oškeruše či mišpule obecná? Také tam ležel padlý kmen s choroši a tabulí Živé mrtvé dřevo a vysvětlením potřebnosti dřevokazných hub a živočichů v koloběhu přírody. Blízko byl hadník, ten jsem opravdu nikdy neviděla. My, co žijeme ve městě, si často ani nevzpomeneme, jak voní pokosená louka. A tam voněla opravdu letně a ekologicky. Dbá se tam skutečně na zachování přirozeného pěstování ovoce.
Chvíli před polednem jsme se rozdělili do dvou skupinek. Já, Hanka, Ivoš a Peťa jsme se vydali po modré značce kratší stezkou směrem do kopce. Slibovala 1,5 kilometru v nohách a úžasné zážitky. Ty jsme ale asi špatně hledali, anebo stezka byla nějak špatně značená. Raději jsme se vrátili do vesnice a užívali si její atmosféru. To druhá skupina - Lenka, Hynek, Tonka a Věrka - na tom byla se zážitky lépe. Ušli 6,5 kilometrů po červené stezce Okolo Hostětína, která měla 10 zastavení věnovaných tomu, jak se v tomto kraji kdysi žilo. Vedla mezi poli a smíšenými lesy a byly na ní hezké výhledy do okolních kopců. Sešli jsme se pak všichni u ekocentra.
V ekocentu Veronica pobývala tento čas soukromá společnost, přesto jsme si mohli koupit mošty z místní moštárny. Některé byly s příchutí rakytníku i s jinými příchutěmi, já jsem dala přednost klasickému. Byl vynikající a opět žádná chemie.
Shodli jsme se na tom, že tento zajímavý kraj, navštívíme ještě někdy jindy, má totiž potenciál nám ještě hodně co nabídnout. Bílé Karpaty, unikátní pasekářské osídlení, zřícenina hradu v Brumově, bukové lesy i dřevěnice okolo Valašských Kloubouk. Zkrátka přijedeme zas, a na delší čas.
Do Olomouce jsme odjížděli za zastávky v polích, kde asi dávají lišky dobrou noc. Jak se tu asi cítil při návštěve britský princ Charles? Jistě příjemně, jako my.
Fotky z výletu jsou zde...
Macek Moser