Před Přáteli přírody se Eskymo Welzl neschoval

Letos se olomoučtí příznivci a členové Přátel přírody ze skupiny Malá liška poprvé nechali zlákat k účasti na turistickém pochodu „Po stopách Eskymo Welzla“, který naplánovali zábřežští turisté na sobotu 16. dubna. Vedoucí delegace, Hanka Hulíková, si do deníku zapsala:

Pro zdolání jsme si vybrali zlatý střed, trasu dlouhou patnáct kilometrů a vybaveni jejím popisem a mapkou, vyrazili jsme na ni od městského stadionu v Zábřehu v počtu jedenácti účastníků.  Putování Zábřežskou vrchovinou se nám velmi líbilo. Nejprve jsme se drželi podél malebného toku Moravské Sázavy, kde jsme mohli obdivovat blatouchy, sasanky i petrklíče. Svou velikostí nás překvapila vodní nádrž Nemilka a první zasloužené pivko jsme si dali v sympatickém penzionu v  Růžovém údolí. Za plotem tam po nás pokukovali místní pštrosi a my zase závistivě sledovali návštěvníky tamního proskleného vnitřního bazénu. 

Z malebného údolí jsme spěchali směrem na Bořiny, kde měl být táborák, a my se těšili, že si konečně opečeme svoje špekáčky a jiné uzeniny. Očekávali jsme do dálky planoucí vatru, ale ono nikde nic. Volali jsme tedy pořadatelům a dozvěděli jsme se, že táborák skončil o hodinu dříve, než bylo psáno v propozicích. To bychom ale nebyli Lišky a Lišáci, abychom si nedokázali poradit. Ohniště, i když malé, ale ještě doutnající, nakonec objevil Dalibor a Tonka ho poctivě rozfoukávala skoro po celou dobu, co jsme opékali. Posilněni nezdravou, ale dobrou uzeninou, jsme už potom hravě zvládli poslední úsek cesty zpátky do Zábřehu. Jenom po tom Eskymo Welzlovi, slavném cestovateli a zábřežském rodákovi, jsme se marně rozhlíželi a nikde jsme ho nepotkali, i když to bylo slibováno v programu pochodu. 

Na stadionu nás pořadatelé každého přivítali panákem dobrého moku, takže nám ani nevadilo, že nikdo z nás nevyhrál na los cenu, a to právě knížku o Welzlovi, který byl nejen cestovatelem, ale i náčelníkem eskymáků, lovcem „kožových“ zvířat, vynálezcem, zlatokopem, námořníkem či spisovatelem. Od pořadatelů jsme se dozvěděli, že se na stadionu někdo za něj namaskovaný vyskytoval kolem osmé hodiny ranní, kdy jsme teprve vyjížděli z Olomouce, a o fous nám potom musel uniknout odpoledne u ohniště. Ale nevzdávali jsme to. Dvě ze tří Hanek naší skupiny se vypravily prohlédnout si cestovatelovu expozici artefaktů v místním muzeu. Tam je kromě jiného k vidění i originální kříž dobrodruhova hrobu v Americe, který sem poslali dawsonští krajané.  

A nakonec jsme přece jen do tváře Eskymo Welzla, i když kamenné, pohlédli v samotném závěru naší výpravy u vlakového nádraží. Socha slavného rodáka tu stojí od roku 1998 a my jsme si u ní udělali poslední fotku z vydařeného výletu.

Několik fotek z akce najdete zde.

Hana Hulíková