Přátelé přírody si přivezli dojmy od břehů Baltu
Členové olomouckého klubu přátel přírody Malá liška se letos podruhé vypravili na delší dobu do zahraničí. Po červnovém výjezdu do východoněmeckého Meklenburska na ně v polovině srpna čekala devítidenní výprava za krásami Litvy, kam jeli přes polskou Mazurskou jezerní oblast. Na Mazurách strávili dva dny, v Litvě samotné pak týden a zpět domů to z Pobaltí vzali ještě s jednodenní zastávkou ve Varšavě. Dvacítka účastníků, která se odhodlala k cestě minibusem směrem severovýchod, měla příležitost poznat zvláštní zádumčivou tvář kraje na pobřeží našeho nejbližšího moře, který středověká ani nedávná historie rozhodně nenechaly v klidu. S olomouckými Přáteli přírody se zkrátka jezdí jinak a jinam, než kam míří cestovky.
„Naše zahraniční akce směřujeme spíše do míst, které běžný turista opomíjí. Kdo z vašich známých či přátel plul na kánoích jezery na polsko-ruské hranici, šlapal v písečných dunách na pobřeží Baltu či ochutnal litevské speciality?“ říká Hynek Pečinka, jeden z organizátorů. „Expedicí do Litvy jsme navázali na předloňský výjezd do Skotska a loňské objevování rumunského Banátu mezi českými starousedlíky. Letos jsme se zaměřili na příběhy krajiny na břehu Baltského moře a lidí, kteří tam žijí,“ dodává Pečinka.
Účastníci nejprve na dva dny zastavili v severovýchodním cípu Polska, na Mazurách. Jejich polští kolegové z místních Přátel přírody jim připravili příjemné ubytování v kempu hned u jezera. Olomoučtí samozřejmě využili možnost vyzkoušet si plavbu v kánoích a navštívili také zachovalé pozůstatky středověkých hradů, které tu vystavěli rytíři Německého řádu. Pak už se přes polsko-rusko-litevské trojmezí přesunuli do litevského města Kaunas, který je uchvátil atmosférou počátku 20. století. Zde začali ochutnávat litevské speciality a nepřestali v tom až do konce pobytu v této pobaltské zemi. Takřka povinná byla návštěva hlavního města Vilniusu a vodního hradu Trakai, který zná z fotek i ten, kdo v Litvě nikdy nebyl. Místa, kde o turisty nezavadí, objevili v Jurbarkasu či Raudoné.
„V Litvě jsem poprvé byl před dvěma lety, takže dokážu ocenit, nakolik se celá země změnila k lepšímu. Hodně se staví, pracují na poznávání své minulosti. Neobyčejně pozitivní je přístup k turistům, silně podporují evropanství. Nádherná země, pro většinu světa dosud neobjevená, rozhodně stojí za návštěvu; pro milovníky moře se tu dají najít skvělé písečné pláže, pro dobrodruhy nespoutaná panenská příroda, pro ostatní zase úžasný kus historie a odlišné kultury.“ dodal další z organizátorů Radek Hrachovec.
Perlou expedice se stala návštěva Kurské kosy, úzkého písečného výběžku oddělujícího litevskou pevninu od vln Baltského moře. Bylo třeba se přesunout k severním hranicím Litvy, k přístavu Klaipéda, kdysi hanzovního města Memel. Odtud Přátelé přírody podnikli výsadek do Lotyšska, kde navštívili bývalou vojenskou věznici, čímž vyřešili deštivý den. Naštěstí pak už počasí přálo, takže byl čas i na koupání a další toulky zajímavým krajem.
Závěr patřil ještě večeru a dopoledni ve Varšavě, která už vůbec není tak šedivá jako kdysi. Město opravdu žije a umí skloubit domy staršího střihu s novými mrakodrapy. Před odjezdem do Olomouce to byla ta pravá tečka.
„S kamarády z klubu Malá liška jezdím už dlouho a naše akce jsou vždy organizačně na výši. Umíme improvizovat a rádi poznáváme i běžný život lidí navštívené země. Velmi rádi zpíváme a je s námi veselo. Už teď se těším na další akci.“ zhodnotila akci Marcela Moser.
Sotva posádka klubu Malá liška dojela domů, už má naplánováno, kam příští rok povede jejich hlavní zahraniční akce. Bude to pomezí Španělska a Portugalska. Tedy opět někam, kam by vás to běžně nenapadlo. Olomouckým Přátelům přírody se zkrátka daří být netradiční – a to se počítá.
Akce se uskutečnila ve spolupráci s cestovní kanceláří JV-Tour, od níž jsme měli zajištěn minibus s usměvavou a vždy ochotnou řidičkou Andreou. Děkujeme za pohodu během cesty!
Fotky z akce právě zpracováváme, přijďte sem zas!