Potřetí na exkurzi do Ostravy - a zase trochu jinak

V sobotu 15. srpna 2020 se pod vedením Lenky Lenočky Pospíšilové konala už třetí exkurze za atmosférou Ostravy. Stejně jako předchozí dvě nesla název Bo!!! Aj chachaři su fajni. V tomto kdysi černém městě, kde se žije tak nějak jinak, je stále co objevovat. Zjistíte to hned z dalších řádků.

Začali jsme přesně podle itineráře přesunem trolejbusem z hlavního nádraží k Zoo, kde měl být výstup na Haldu Ema. Ovšem, když nás trolejbus vyklopil hned vedle sochy Věry Špinarové, kterou dle debaty ve vlaku chtěli vidět všichni, změnili jsme pořadí trasy. Věra nás svou velikostí rozradostnila, přešli jsme park kolem kaple císařovny Alžběty Sisi, na Kuřím rynku jsme pozdravili pana Leoše Janáčka, pohladili jeho lišku Bystroušku, zjistili, které náměstí (dnes Masarykovo) bylo  v Ostravě první a že zrovna vykopali archeologové nejstarší sklepení mnohem pozdějšího data, než na začátku průzkumu stavby nových bytů tušili. Jak se jmenovaly obchodní domy a kdy byly  postaveny, že je v Ostravě hodně pomníků věnovaných horníkům a pracujícímu lidu obecně. Jakou kouli vyfrézoval Lenoččin taťka, kde mají nejlepší větrníky, místo kterého dolu stojí Divadlo Zdenka Nejedlého, v jakém slohu je postavena Katedrála Božského Spasitele… Porovnali jsme výšku staré a nové radnice, ze které je úžasný výhled až do Polska.

Teprve pak jsme se vydali na haldu Ema, která je druhým nejvyšším bodem v Ostravě, je termicky činná a na  místě vývěru pěkně smrděla. Kupodivu jen tam. Někteří si odvezli suvenýr ve formě vypáleného kamene, neb halda funguje v podstatě jako vypalovací pec. Z původně obyčejných šedých kamenů jsou červené v různých odstínech.

Sešli jsme zpět k zoo a měli štěstí, protože za 15 minut odjížděl další bod našeho programu, a to retro autobus RTO, s panem štiplístkem v uniformě se štípacími kleštěmi, kterými nám procvakl jízdenku. Jízda byla veselá, okolí zajímavé, fakt jsme si ji vychutnali. Odvezl nás do ostravské části Poruba, která je zajímavá tím, že v jedné její části je výstavba domů  tzv. sorela z období socialistického realismu 50. let 20. století a bylo inspirováno sovětským městem Leningrad. Zvlášť Oblouk byl velmi netradiční a nevídaný počin, který vzbuzuje respekt i dnes, byť je neopravený.

Jak vidíte, Ostravu jsme si všestranně a netradičně užili. Naše sedmičlenná jednotka byla v různých časech posílena o různé jednotlivce a dvojici. Podle hesla "nenechte radit s cestou příbuznými, ani bývalými" jsme splnili i další cíl… aspoň jednou zabloudit. ;-) Ovšem zvládli jsme i nástrahy ve formě výluk v dopravě a dorazili do závěrečného bodu naší cesty, a tou byla Dolní oblast Vítkovice. Místo monumentální, své, zajímavé a dechberoucí. Stojí za nějaké další BO!!! Nerozhodilo nás ani, že jsme museli při přestupu čekat navíc na výměnu pokažené lokomotivy. Výlet stál za ty uchozené nohy. Tak to aspoň tvrdili účastníci.

Výběr fotek z exkurze do Ostravy najdete zde.