Poslední výlet před velkým zákazem: Za Fajermonem do Terezského údolí

V sobotu 14. března 2020 jsme ještě stihli poslední předkoronavirovou akci. Při plánování naší činnosti na sklonku minulého roku, ale ani vlastně donedávna, nikdo netušil, že zrovna Hanácké (retro) vélet za Fajermonem bude na dosud nedohlednou dobu poslední příležitost strávit volný čas s olomouckými Přáteli přírody, s Malou liškou. To docela mrzí, zrovna v roce oslav našeho desetiletého výročí, kterého se týkala i tato akce. Ale nedá se nic dělat, vydržíme.

Omezující opatření, kterými Česko začínalo pomalu žít, se projevila už na srazu. Akce slibující návštěvu větrného mlýna, klobásu i přírodu by jinak přilákala daleko více lidí než devět. A také bychom rozhodně neměli k dispozici prakticky prázdný vagón jak do Prostějova, tak i ve druhém vlaku, který nás po přestupu dovezl do Stražiska. Na rozdíl od této atmosféry ale samotné slunečné počasí jako by nedávalo tušit, že je doslova něco ve vzduchu, a nechalo nás užívat si jeden z posledních zimních dní, kdy už se to láme do jara.

Vystoupili jsme ve Stražisku, rekreačním letovisku mezi Prostějovem a Konicí. Prohlédli jsme si chatu Pampeliška ve stylu architekta Jurkoviče, kterou svého času obýval herec Ladislav Pešek (Obušku, z pytle ven!). Vystoupali jsme i do svahu na okraji vesnice, na kterém se tyčí kostel Andělů strážných, stojící na místě bývalého hradu Grünberg. Ten strážil (odtud Stražisko) obchodní stezku, která tudy procházela.

Dál jsme se vydali do Přemyslovic, kde jsme nejprve odbočili k zámku, bývalé tvrzi, radikálně přestavěné roku 1880 do novogotické podoby. Zámek je už několik let pustý a chátrá, stejně jako park ho obklopující. Za fotku zvenčí ale stál. Daleko větší zážitek jsme ale měli z předem domluvené návštěvy kamenného větrného mlýna za vesnicí, kterým nás provedl pravnuk posledního mlynáře. Říká se tam Na Větřáku a ne náhodou. Oproti obci tam bylo daleko chladněji a větrněji.

Přes les jsme se dostali k rozcestí před Laškovem, kam jsme původně měli namířeno za výbornými místními klobásami. Protože ale restaurace musely být kvůli virové nákaze preventivně uzavřeny, vyhodnotili jsme Laškov jako zbytečnou zacházku a rozloučili jsme se s těmi, kteří odtamtud chtěli odjet autobusem. Větší polovina účastníků pokračovala po plánované trase a napojila se na Naučnou stezku Terezským údolím. Do cíle výletu, Náměště na Hané, ji čekalo asi šest kilometrů cesty přírodním parkem podél říčky Šumice. Na rozdíl od předchozí části dne bylo v Terezském údolí, jak jsm se blížili Náměšti, o poznání více lidí, které vytáhlo sluníčko taky ven. S úlevou jsme zkontrolovali, že přízrak Fajermona se stále zjevuje na ceduli třetího zastavení naučné stezky, stejně jako v roce 2011, kdy jsme tudy šli šli. 

Na konci trasy v centru městečka jsme našli i otevřenou cukrárnu, která dávala kávu a zákusky "přes ulici". Po téměř 20 kilometrech v nohou jsme měli nárok na kofeinovou vzpruhu i sladkou tečku. Z nádraží jsme do Olomouce dojeli opět téměř prázdným vlakem, což nebývá zvykem. 

A to jsme pořád ještě netušili, že teď bude na nějakou dobu se společnými aktivitami šlus. Přejme si, abychom se, až to všechno pomine, potkali všichni ve zdraví a dohnali vše, co nyní musíme přerušit.

Několik fotek z retrovýletu za Fajermonem najdete zde