Pohádkově zasněženým lesem po Drahanské vrchovině

Výlet plánovaný na sobotu 20. února po trase Jesenec - Dzbel - Šubířov - Konice provázela od začátku smůla… Ale, jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Závěrem vše dopadlo na výbornou a onu sobotu večer se z něj rozcházel tucet spokojených účastníků a jeden cizí pes, který se k nám na kus cesty připojil.

S nápadem vyšlápnout po Prostějovsku přišla znalkyně tamních turistických cest Boženka Böhmová, která měla touto svou oblíbenou trasou provázet. Jenže Boženka týden před akcí havarovala na kole a léčí se z úrazu. Navíc, od středy do pátku, respektive ještě soboty ráno, lilo nebo sněžilo. "Bude tam bahna po kolena a ještě budeme zmokat," říkala jsem si ponuře v pátek odpoledne při pohledu z okna. Následovaly smsky a telefonáty od některých skalních účastníků akcí, že to asi kvůli počasí vzdají. V sobotu ráno mírně sněžilo a volal pro změnu Hynek, že nemůže jít, protože musí přebrat za kolegu havarijní službu. "No nic, uvidím, jestli vůbec někdo dorazí na nádraží a případně to rozpustíme, nebo se proběhneme jenom někde po okolí," říkala jsem si a ne zrovna nadšeně jsem se vypravila s popisem trasy od Boženky a půjčenými mapami od Hynka v kapse směrem k nádraží. Jenže člověk míní… a ve vestibulu se nás sešlo neuvěřitelných dvanáct, včetně těch, kteří to původně chtěli "odpískat", a bylo definitivně rozhodnuto. Jede se! 

Koupili jsme jízdenky, vyšli na nástupiště... a najednou se vyklubalo slunce, které nás potom provázelo další minimálně polovinu dne. A já opět neměla sluneční brýle, protože mě ani nenapadlo si je do psího počasí brát.

V Jesenci nás uvítaly zbytky sněhu, vysupěli jsme do tamního kopce a prohlédli si zdejší zámeček a pěkný kostel. Za ním je zvonička s velkým zvonem, jehož funkčnost se nám ověřit nepodařilo, nebo jsme na to možná měli málo odvahy. Z Jesence jsme přes Dzbel a pohádkově zasněžený les doputovali do Šubířova. Ten je zajímavý i tím, že jsou kolem něho rybníky. Ve zdejší hospůdce jsme ocenili poctivou, téměř domácí stravu a po občerstvovací pauze jsme pokračovali přes tamní krásné lesy a zčásti i bažiny směrem ke Konici. Tady je taky zajímavý zámeček, ale na ten už nezbyl čas, spěchali jsme na vlak…

Tak určitě někdy příště, protože zdejší oblast rozhodně stojí za více návštěv. Spokojeně jsme se "nalodili" do vlaku a měli jsme radost sami ze sebe, že jsme nezůstali sedět doma, ale nakonec jsme se fajn prošli a i to počasí se nad námi nečekaně smilovalo.

Zaznamenala vedoucí výpravy Hanka Hulíková

Fotky z akce najdete zde.