Pět dní v přírodě Krkonoš, jednou nohou v Polsku a druhou v Česku
Ty dva červencové státní svátky se i letos hodily. Když si člověk vzal v pátek volno z práce, mohl s Přáteli přírody z olomoucké skupiny Malá liška strávit celých pět dní v Krkonoších. Tentokrát si vybrali jejich západní část, s bydlením na hřebeni nad Szklarskou Porębou na polské straně společné hranice. Sedmnáct natěšených účastníků vyrazilo ve středu 5. července dopoledne z Olomouce a všichni se, i s drobnými peripetiemi a zastávkou v Hořicích v Podkrkonoší, dokázali před čtvrtou odpolední setkat pod lanovkou, která je ze Szklarské Poręby přepravila na vrchol Szrenice (1362 m n. m.). Odtud urazili ještě asi 20 minut pěšky se zavazadly na zádech, aby stanuli před základnou ve výšce už pouhých 1200 m n. m.
Schronisko (česky útulna) na Hali (česky louce) Szrenickiej je horská chata s více než 100 místy v různě velkých pokojích. Naši účastníci měli čtyřlůžkové turistického formátu, tedy opravdu jen na přespání. Protože stejně byli přes den někde pryč a večer spolu na sále, vůbec jim to nevadilo. Výhodou polohy chaty přímo na hřebenu bylo, že odtud už se dalo přímo vycházet na túry a není třeba se předtím někam dopravovat. Ušetří se tak spousta času a sil.
Na každý den připravil organizátor Hynek výlet za přírodou jednou nohou na polské a druhou na české straně hranice. Každý večer ale zasedl tvůrčí kolektiv a plány na další den doznávaly docela rozsáhlých změn. To podle toho, jak účastníci nabírali zkušenosti s místní realitou. Ve čtvrtek 6. července vedl výlet přes Labský štít (1472 m n. m.) a Sněžné jámy na pramen Labe a Labskou boudu (1340 m n. m.) a byl zakončen na chatě pod vrcholem Szrenice (1362 m n. m.), odkud se nabízejí hezké výhledy do údolí Szklarské Poręby.
V pátek 7. července se účastníci podívali podél horské řeky Mumlavy meandrující v horách nad Harrachovem a došli k Mumlavskému vodopádu. Ten opravdu mumlá, a svoje jméno tak nemá nadarmo. Skupina se u něj ale dlouho nezdržela - byla totiž překvapena davy, které se sem z české strany valily. Není ale divu, přímo z Harrachova sem vede pohodlná asfaltka, kterou zvládnou i maminky s kočárky. A že jich tu bylo! Naši turisté se tedy raději stáhli na rozcestí Krakonošova snídaně, kde zopakovali svoji ranní návštěvu kiosku s občerstvením. Náhlý déšť je pak pobídl na cestu k domovu. Naštěstí byla po trase Vosecká bouda (1260 m n. m.), která jim pomohla přečkat krupobití. Inu, na horách je počasí vmžiku úplně jiné. Na základnu se už vraceli za podvečerního slunce.
Předposlední den výjezdu na západ našich i polských nejvyšších hor bylo v plánu po Cestě česko-polského přátelství dojít na Špindlerovu boudu s tím, že kdo chce, může se kdykoli odpojit a jít jinam, nebo zpátky na základnu. Během dne tak vzniklo několik skupinek o různém počtu členů, které se ještě navíc drolily či spojovaly, podle chuti šlapat dál, či blíž. Účastníci tak došli a) přes rašeliniště do Jakuszyc na pivo, b) přes Violík a suťová pole na chatu Vatra nad Špindlerovým Mlýnem, c) na Labskou boudu a tak dále. Výhodou tohoto systému bylo, že nikdo nebyl nikam proti své vůli "vlečen" a za zážitky či puchýře si mohl úplně sám.
V neděli 9. července se skupina rozloučila se "schroniskem" a vyrazila opět k lanovce, která ji po pěti dnech pobytu v horách snesla do civilizace. Cestou domů účastníci navštívili obec Srebrna Góra, kde si pro nedostatek času prohlédli jen předsunutý fort patřící k největší barokní horské pevnosti v Evropě (celá pevnost bude někdy příště!), a přes Kladsko a Králíky se vrátili na Moravu.
Byla to dovolená v pohybu v místech, kde žádný z účastníků ještě nebyl. Zase se ukázalo, že Polsko stojí za objevování, a olomoučtí Přátelé přírody v něm budou rádi pokračovat.
Hynek Pečinka, organizátor akce
Výběr z fotek najdete zde.