Pestrobarevné jarně - letní dojmy z Novohradských hor

O prodlouženém víkendu 7. - 10. května navštívila 22hlavá skupina našich členů a příznivců region Novohradsko na pomezí Jihočeského kraje a Vysočiny a hlavně a především jeho rakouskou stranu, takzvaný Freiwald. Bydleli na chatě gmündských Přátel přírody, nazvané (jak jinak) Gmünder Hütte v malé vesničce Karlstift. Odtud podnikali pěší i autovýlety za okolní přírodou a památkami, přičemž obojího je zde dosti. Prošli se česko-rakouským pohraničním hvozdem přes oba prameny Lužnice a pozůstatky sklářských osad, až narazili na dálkovou turistickou magistrálu Nordwald. Navštívili starobylá města Weitra a Slavonice, vodní hrad Heidenreichstein, vystoupali nad koruny stromů po Žebříku do nebe ve Schremsu. Objevovali přírodní park Nordwald v okolí lázní Bad Grosspertholz. Po večerech zpívali u kytar, bavili se a měli dobrý čas.

Své zajímavé postřehy k výjezdu nám poskytla Eva Sommerová, jedna ze spokojených a veselých účastníků. Tady jsou:

Jedeme si takhle ke Znojmu, nakupujeme čerstvé pečivo, kávička, větrník a pokračujeme naší slunečnou krajinou s vinicemi směrem k hranicím s Rakouskem. V autě příjemný nezávazný hovor, žerty, nikdo ani nesleduje okolí. Překročení hranic je příjemně jednoduchá formální záležitost. Za čárou hovor utichá a pohledy celé osádky auta sledují rychle se měnící krajinu. Ne snad charakterem, ale výrazně malebností a upraveností.

Nastupují dojmy dvojího druhu, 1) rakouského a 2) přírodního.

Dojmy rakouské

Je znát, že každý kousek, každá louka, les, dům někomu dlouhodobě patří a ten každý Rakušák o to svoje pečuje, krášlí a udržuje. Vše je utěšené, gemütlich. Silnice kvalitní, louky posečené, lesy odvětvené, náletové dřeviny odstraněné. I ořezané větve jsou na úhledných hromadách. Domky jsou starobylé, různorodé a udržované. Je vidět, že Rakousko si kromě dávnějších válek žije nepřetržitě svým pořádkem, jakoby stále za monarchie. Je zvláštní, že je vidět málo Rakušáků. V městečkách se lidi pohybují, ale spíše turisté, cyklisti. Lze zahlédnout jen svatbu, sem tam někdo zalévá květiny. V malých usedlostech není nikoho vidět, téměř liduprázdno. Snad jsou všichni tak rádi doma, nebo právě sledovali mistrovství světa v hokeji, nebo jsou za prací jinde. Kdo a kdy ten pořádek vlastně udržuje?

Dojmy přírodní

Ty jsou stejně příjemné jako dojmy rakouské. Krajinu charakterizuje Dyje (Thaya), které zde pramení ve dvou pramenech, a v lese čůrkem vytéká Lužnice. Možná proto lze často vidět sochy sv. Jana Nepomuckého. Potkávali jsme i hodně kamenných Floriánů (patron hasičů), mariánských sloupů i jednoduchých starobylých kašen. Ve zvlněné krajině jsou četné rybníky, v lesích monumentální balvany i "kámen na kameni" – viklany, které působí velmi nestabilně. Tak jak je ohlodalo povětří.

Těží se zde kámen a dřevo. Mezi loukami zahlédneme i pole, často žluťoučká řepková, což nám připomíná trend, který panuje i u nás. Jehličnany právě kvetly a vítr rozvíval žluté oblaky pylu, které byly vidět i z dálky jako nažloutlou pohyblivou mlhu. To nebývá často k vidění.

Reklamám se paušálně nedá věřit, ale ta, co chválí přírodu Novohradských hor, ta pravdu má. V takové kráse stojí jeden asi z tisíce domů Přátel přírody, které jsou rozesety po celém světě. Zde jsme se ubytovali, v téměř 1000 metrech nad mořem. Pořádek kolem, pořádek vevnitř. Nebylo lehké chatu po pobytu asi 20 lidí odevzdat ve stejném ordnungu, do jakého jsme přišli.

Výběr fotek z výjezdu do Novohradských hor a Freiwaldu je zde...