Pěšky i na kole krajem krále Ječmínka

Dávat si v létě pauzu v činnosti není vůbec moderní. Klub přátel přírody Malá liška z Olomouce proto vyrazil za podpory kolegů z Občanského sdružení krále Ječmínka na výlet a navzdory dovoleným měla akce 20 účastníků. Půlku na kolech, půlku pěších. Cyklisté vyrazili z Olomouce do Kojetína a dále přes Tovačov opět do Olomouce (asi 80 km), pěší to měli jednodušší - šli pouze z Kojetína do Tovačova (12 km), ale zase se plahočili sluncem zalitou hanáckou prérií. Obě skupiny se potkaly v Tovačově, kde probraly zážitky a dojmy a společně se občerstvily. Tentokrát přišlo 5 lidí, co s námi byli poprvé. Zvlášť o dovolených se to cení. A jak to prožívali členové obou skupin, si můžete přečíst dále.

„Desetičlenná skupinka pěších byla posílena čtyřnohou strážkyní Bonií, maskotem až nápadně podobným malé lišce. V Kojetíně jsme cestou od vlakového nádraží navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie. Po malém exkurzu do historie města Kojetína jsme našli  opravdu malebné Masarykovo náměstí. Zde nás zaujal bývalý zájezdní hostinec U Zlatého křížku, v němž v únoru 1849 Josef Mánes maloval hanácká děvčata, anebo mariánský sloup. Pokračovali jsme kolem Mlýnského náhonu k židovskému hřbitovu, který ale není přístupný veřejnosti a čeká se, až budou peníze na jeho opravu.

Z města jsme se vydali po zelené značce, která se zčásti ztrácela ve vysokých kopřivách. To a taky sálající letní sluníčko přimělo naše turisty udělat odbočku do Uhřičic a uhasit žízeň v tamější hospůdce u hřiště. Přes lány zlatého ječmene jsme došli k obci Lobodice, u níž je podzemní zásobník zemního plynu. Je to jediný aquiferový zásobník v hrubozrnném pískovci a slepenci. Původně byly vrstvy těchto hornin nasyceny slabě mineralizovanou vodou. Následným odtláčením vody byl vytvořen tento zásobník.

V dálce už jsme viděli Tovačovský zámek a kostel, když jsme míjeli známé rybníky. Koupání je však v této vodě zakázáno, proto jsme zamířili do restaurace u autobusového nádraží. Zde jsme se sešli s druhou, cyklistickou částí výpravy. Až se všichni posílili, zavzpomínali jsme na dobu, kdy se mezi lidem povídalo o králi Ječmínkovi. Na závěr vydařeného výletu jsme navštívili expozici Tovačovského zámku a věž s nádherným výhledem na všechny světové strany.“

„Pěšky nebo na kole? Toť otázka nedělního rána. Těžké dilema nakonec rozhodly za mě České dráhy, kvůli kterým se Anděl nemohl dostavit včas na sraz. A tak jsem se stala vedoucí celé cyklovýpravy necelou půlhodinu před vypuknutím akce. Naštěstí už na místě srazu na olomoucké tržnici jsme do čela pelotonu moudře zvolili Standu znalého všech zkratek a cyklostezek v okolí. Po cestě jsme nabrali pár známých i neznámých, takže se naše výprava rozrostla na konečných 10 členů (pokud počítáme i babičku s košíkem a dědu v pantoflích, tak 12).

I při jízdě na kole je třeba dbát na bezpečnost, a to především na dodržování pravidelných přestávek. Jaká náhoda, že první z nich nám vyšla u pole s hrachem, druhá u pole s kukuřicí, třetí u keře s mirabelkami a poslední u točené jedenáctky v Kojetíně! Někteří fajnšmekři navíc zařadili i místní specialitu – pád do kopřiv s telefonem.

Z kojetínské zahrádky jsme si to namířili přímo do Tovačova. Vpřed nás hnala vidina brzkého jídla, které nakonec ale bylo velkým zklamáním. Po setkání s pěší skupinou a rychlém svlažením v jednom z rybníků jsme vyrazili směrem k domovu.  Do cesty se nám ještě postavily Charváty, a tak jsme vše zakončily kávou a sklenkou vína na houpačce u Janošíků na zahradě.

Odtamtud jsme se unavení, spálení od sluníčka, ale naprosto spokojení a šťastní rozjeli do svých domovů. A aby nám některým nebylo líto, že jsme ani toho Ječmínka nepotkali, vzali jsme to zkratkou přes pole – byla to sice o něco delší, zato horší (nebo spíš žádná) cesta. Aneb nikdy nevěřte Andělovým zkratkám!“

Pověst o králi Ječmínkovi si můžete celou přečíst v podání Aloise Jiráska zde. 

Fotky z akce najdete tady.

Autor zprávy za pěší je Zdeněk Beil, za cyklisty Štěpánka Štrajtová