Olomoucké forty v obležení davu zvědavců

Příznivé nezimní počasí, nedostatek sněhu na běžkování, zajímavé téma a sraz v dojezdu hromadné dopravy. To vše hrálo do karet olomouckým Přátelům přírody z klubu Malá liška, kteří na sobotu 8. února připravili tematickou vycházku po fortech, obranných pevnůstkách pocházejících z poloviny 19. století. Bylo jich postaveno přes dvacet, většina z nich stále existuje a některých se ujali nadšenci vracející jim původní podobu. Takzvaný fortový věnec, tehdy v polích za Olomoucí, nyní často už v zástavbě, má po obvodu přes 30 kilometrů. Na druhou únorovou sobotu ale byly vybrány jen tři pevnůstky - Lazecký a Křelovský fort XVII a pevnůstka u neředínského letiště. Mezi nimi vedou spojovací polní cesty, částečně se jde i přes obydlenou část města, takže se dá celá nenáročná trasa pěšky v pohodě zvládnout a kdo by se rozhodl v půlce odpojit, najde si zanedlouho zastávku autobusu.

Na srazu na černovírském mostě přes Moravu se o deváté sešlo přes padesát zájemců o vojenskou historii Olomouce a lehkou turistiku za humny. Samotné organizátory počet vykolejil, počítali spíš s komorní akcí. Dav trochu prořídl po prvním navštíveném fortu, Lazeckém. Ten je otevřený teprve asi půl roku, a tím pádem téměř pro každého neznámý. Nejprve zdejší správce promítl film o olomouckém opevnění a poté provedl dav nadzemím i rozsáhlým podzemím, kde se ještě relativně nedávno skladovalo ovoce a zelenina. Někteří z účastníků dokonce prohlašovali, že sem tu zeleninu buď vozili anebo zde pracovali či byli na vojně v sousedním objektu.

Trasa mezi lazeckým a křelovským fortem zabrala přes hodinu chůze přes ne moc známé končiny, ale stále na území města. Cestou minuli pomník padlým v Přerovském povstání na konci druhé světové války i rozsáhlý rozpadající se areál železáren. U řepčínského nádražíčka se trasa vydala přes pole do Křelova, na dohled byl ještě jeden menší fort. Na tom křelovském s označením XVII se skupina zdržela nejdéle. Zdejší nadšenec pan Číhal zkrátka povídal a povídal a stále své hosty někam vodil, protože pevnůstka je opravdu obrovská a několikapatrová. Navíc je obydlená, je zde restaurace, a tak Přátelé přírody a jejich hosté vzali útokem místa v lokále s krbovými kamny a snědli všechnu polévku, co kuchař dnes navařil.

Poslední fort, který bylo v plánu navštívit, se ukrývá v náletových dřevinách v kopci mezi neředínským hřbitovem a Topolany. Zde zůstalo turistům téměř všechno skryto, tady se neprovází a jednotlivé části pevnosti používají různé firmy či nadšenci pro svoji činnost, zatímco fort jako celek chátrá. Bylo ale dobré dnes vidět, jak vypadají forty, o něž se někdo stará, a ty, které se nechají ladem. Až si někdo časem vzpomene, že by stálo za to neředínský fort opravit, možná už nebude co opravovat.

A jak se říká, každá expedice končí v hospodě. I tato akce měla takové zakončení, i když nijak razantní. Na letišti je totiž nový Air bar, který stojí za to navštívit a chvíli posedět vevnitř v teple od kamen, užívat si atmosféru dřevěného obložení a koukat ven skrz velká okna na letadla, která se motají na ploše. A právě zde se poslední účastníci spolu s organizátory shodli, že to dnes bylo moc fajn a že někdy příště by stálo za to poznat zas další forty. Nápad nezapadne! 

Fotky z akce jsou zde »