Na vandru je vždycky sranda, s Malou liškou zvlášť

Čtrnáct účastníků se dvěma čtyřnohými společníky vyrazilo v sobotu 21. května ráno z Olomouce vlakem do Hanušovic. V areálu hanušovického pivovaru se všichni zaregistrovali a kromě mapky dostali tři kupóny na občerstvení. Někteří nedočkavci ochutnali hned po ránu z bohaté pivní nabídky desítku, jedenáctku, kvasnicové pivo nebo Šerák. Nealkoholici, ale těch byla výrazná menšina, si dali točenou kofolu.

Pochod vedl okolními lesy z kopce do kopce, a tak se nelze divit, že na první zastávce na Zámečku padl další pivní kupón. Vyhlídka do údolí s řekou Moravou byla odměnou za propocená trička. Všichni jsme plnými doušky lokali jarní vzdoušek s vůní lesa a pastvin. Závěrečné kilometry byly pro ty méně zdatné plné potu a osobního přemáhání, ale přeháňka se silným bočním deštěm donutila i je pospíšit. V areálu pivovaru bylo za pokračujícího májového deštíku všechno, co bylo přikryté stanem nebo pod střechou pivovarských budov, tělo na tělo a k tomu vyhrávala rocková muzika. Exkurze do prostor produkujících zlatý mok nám připomněla umění a tradici vaření piva zdejšího pivovaru. Hanušovická Holba vyprodukuje ročně téměř půl milionu hektolitrů piva, které se pije ve více než tisíci hospůdkách v celé republice. Několik procent produkce putuje také do Evropské unie, kde posiluje věhlas moravského piva.

Většina naší skupiny využila možnosti přespat v Zábřehu a měli ještě dostatek energie, aby si večer prodloužili do ranních hodin společným posezením se třemi kytarami a vínečkem z jižní Moravy. Dalším pochodem už pokračovala jen oslabená skupinka osmi „liščat“.

Ta se v neděli vydala na 33. ročník turistické akce „Putování za třebovským kohoutem“, ne nutně s dravčími úmysly vůči východočeské drůbeži. Rychlík věrný svému označení nás za slabou půlhodinku dovezl ze Zábřehu do České Třebové, odkud jsme vystoupali do okolních lesů stále ještě hýřících svěží jarní zelení. Příjemnou procházkou po vrstevnici jsme se v doprovodu tří místních turistek, které Anděl vizitkami pozval k další spolupráci s Malou liškou, dostali až k polím nad Vlčkovem. Znaveni palčivým sluncem v otevřené krajině jsme doufali ve vřelou náruč příjemné hospůdky, avšak Vlčkov nám útěchu neposkytl a poslal nás s nepořízenou do další dědiny na trase jménem Člupek. Ten se však ukázal jen malou místní částí obce Němčice, a tak jsme byli v popoledním horku nuceni udělat si po rozpálené silnici zacházku 1 300 m až za hlavní stan němčičkých radních. V restauraci Kulturní dům jsme usedli na zahrádku pod slunečník či se svalili na provizorní pódium ležící v milosrdném stínu stromů a s povděkem přijali dobře vychlazený pěnivý mok.

Po dostatečném odpočinku jsme se na válečné poradě usnesli nechat třebovského kohouta jeho drůbežímu osudu a vypravili se zpět vlastní cestou. Za Člupkem naše kroky nejprve kopírovaly břeh potůčku tak drobného, že jeho jméno není zaneseno ani na běžných mapách, poté nás cesta zavedla stoupáním až do Svinné na okraji třebovských lesů a pak už nás pod ochranou korun mohutných jehličnanů naše již notně uondané nohy dovedly zpět do České Třebové. Měli jsme za sebou 22 kilometrů! Po sobotní Pivovarské čtvrtce jsme si tak v neděli dali ještě trochu více do těla a završili v přírodě a dobré společnosti strávený společný liščí víkend.

Na závěr lze jednoznačně prohlásit: Kdo seděl doma, ten prohloupil, a nezbývá mu než využít dalších pozvánek na akce klubu přátel přírody Malá liška. Také z fotek se můžete přesvědčit, že jsme si nic nevymysleli a že to takto bylo.

Zdeněk Beil a Zdeněk Šupina 

Všechny fotky z akce jsou zde