Na kus řeči do olomouckého rozhlasu

Jednoho krásného dne mi zavolal Hynek, že má z Českého rozhlasu Olomouc nabídku na rozhovor s tvůrci Setkání s knížkou na téma Fantaskní svět Julese Verna. A jestli bych měl čas tam jít, jakožto jeden z organizátorů. Samozřejmě, v rádiu jsem ještě nikdy nebyl, a tak jsem si to nemohl nechat ujít. Po krátkém telefonátu s paní Vojnarovou, moderátorkou, která nás pozvala, a delším telefonátu s Tetou Evou, která nejen stojí za podstatou Setkání s knížkou od samého začátku, ale byla i jedním z hlavních vypravěčů Verna, jsme se dohodli na předválečné poradě a setkání v rozhlase.

Týden uplynul jak voda v Mlýnském potoce, porada v pondělí proběhla také uspokojivě, a už tu byla středa, tři čtvrtě na devět, Teta Eva se mnou stála před vchodem, a po chvilce váhání jsme vstoupili... Na recepci v prvním patře nás mile přivítala recepční a pak šla řešit rozzlobeného pána, který si přišel stěžovat na parkování pracovníků rozhlasu a hlasitě se dožadoval někoho z vedení.

Ale to už si pro nás přišla Dita Vojnarová, hlasatelka s velice příjemným hlasem a milým úsměvem. V rychlosti jsme si popovídali, co se od nás čeká, co máme přichystané, co bychom případně mohli přidat k dobru... V podstatě z nás obavy o obsah spadly, protože jsme měli nachystanou dvouhodinovou přednášku, zatímco paní Vojnarová od nás chtěla jen dvě pětiminutovky.

Usedli jsme do křesel ve zvukově izolovaném studiu, všude šero, jen lampičky pro hosty na přisvícení materiálů, sluchátka, kdejaká elektronika... No zázraky vědy a techniky. A Dita povídá; deset vteřin do začátku; a už jsem slyšel své jméno, a Evino jméno, a něco jako klub přátel přírody Malá liška, a pak jsme asi něco říkali, a byla přestávka. Přišlo mi, že jsme každý dali dohromady sotva dvě tři věty; než dohrála písnička, Dita nám sdělila, že dobrý, a že jsme trošku přetáhli těch určených pět minut; hned na to se znovu rozsvítilo červené světlo, a my byli podruhé v éteru. Vzpomínám si, že Eva hovořila o typech postav ve Vernových knihách, já ji jen lehce doplnil, a navrch přidal mistrovy vynálezy/nevynálezy, a české filmy s jeho předlohou, a hotovo. Málem jsme ani nestihli říct nic hezkého o Malé lišce, naštěstí málem, zvládli jsme pozvánku na filmový večer.

A byl konec. Seděli jsme ještě pár chvil před recepcí, dopili si vodu (abychom si mohli nalít panáka slivovice na zapití), a hotovo! Jen ještě společná fotka před rozhlasem, a pak už jsem si šli každý po svém.

Radek Hrachovec