Mikulášská vycházka vedla pozdně podzimním Pomoravím

O druhé adventní sobotě jsme letos měli původně být v bavorském Norimberku a obdivovat tamní adventní atmosféru. Kvůli neviditelnému čínskému nepříteli se ale spousta nejen našich plánů musela změnit, a toto byl jeden z těch případů. Naštěstí povolila omezení držící nás v nouzovém stavu a zkrátka, takže jsme mohli v sobotu 5. prosince vyrazit aspoň za přírodou Litovelského Pomoraví. Výlet na dohled Olomouci připravil Hynek Pečinka.

Vyjeli jsme ráno vlakem do Litovle, kde se připojili ještě někteří. Na začátku dnešní akce nás tak bylo celých 18 lidí a jeden pes. Výlet šel, jak už bylo letos párkrát zvykem, ve stopě akcí, které jsme za 10 let činnosti Malé lišky už někdy zažili. Pomoraví jsme navštěvovali hodně v prvním roce naší existence a sobotní trasa částečně kopírovala památný výšlap "Lehkým krokem za čuníkem" z března 2011. Avšak zpátky k Mikulášské vycházce:

Bylo celý den krásně, teplo a sluníčko. Rozdíl oproti počasí v předchozím víkendu i týdnu. V Litovli jsme si udělali několik zastávek u zajímavých míst. Viděli jsme hrobní míru z roku 1690, podzemní rameno Moravy s podivným názvem Nečíz, třetí nejstarší most v Česku, torzo městských hradeb či nejstarší litovelský pivovarský dům. Vyfotili jsme se se sochou siláka Frištenského, vzpomněli na Jana Opletala a podivili se soše Masaryka "varianta brod". 

Po těchto kulturních zážitcích jsme vyrazili za přírodou. Čekalo nás nějakých 15 kilometrů po trase vedoucí CHKO Litovelské Pomoraví, která chrání krajinu lužního lesa s říční nivou Moravy protkanou meandrujícími rameny a smuhami - suchými rameny, která se zalévají jen za vysokého stavu vody. Ta se pak časem vsákne či vypaří a ze smuhy je suchý kanál v lese.

Před Lhotou nad Moravou jsme propustili tři účastníky, spěchající na vlak do Střeně, a vesele jsme došli do Lhoty nad Moravou, kde jsme se plánovali občerstvit v místním ikonickém hostinci Pod Lipou. Jenže smůla, zavřeno. Hanka a spol. aspoň vytáhly mikulášsko-čertovsko-andělské masky a snažily se nás ostatní rozveselit. Díky za to! Po svačině z vlastních zásob pokračujeme do Hynkova, protože "tam jsou tři hospody, tam to musí jít." Nešlo. Někteří z nás se začali tvářit jak po dni stráveném na poušti, proto jsme moudře odklonili trasu na Loveckou chatu, protože "tam byla v týdnu Marcela a říkala, že jedou". 

Marcela, i když s námi teď nebyla, měla pravdu. Spokojeně jsme vypili pivo, kávu, nějaké nealko, pojedli bramboráky a topinky. Všechno venku, protože i takto odpoledne bylo pořád hezky teplo. A dál už jsme se rozdělili na skupinu "do Horky" a "do Chomáča". Ono to bylo zhruba stejně daleko a obojí vedlo k zastávce autobusu, tak si výlet nikdo nějak zvlášť neprotáhl. Ono těch 18 celkových kilometrů, i když s nulovým převýšením, docela stačilo. 

Za dva týdny snad znovu spolu! Do té doby koukejte na fotky, jak jsme se měli! :-)