Malá liška si opět užívala lyžařskou zimu na Ostružné

"Skutečně jsme se měli bezvadně. Takové štístko nás potkalo, že zrovna v ty dny ani nefoukalo, a ještě nám i sluníčko někdy zasvítilo." Takto shrnula své dojmy jedna z organizátorů třetího ročníku našich prodloužených víkendů na moravských velehorách, Iva Dvořáková. Nám to ale nestačilo, a tak přidala podrobnější zprávu.

Letos jsme se vrátili na oblíbené ubytování „U Dušánků“, kde jsme už skoro jako doma. V Ostružné jsme opět strávili čtyři dny, a to od čtvrtka 6. do neděle 9. února 2020. Vyrazili jsme brzy ráno vlakem (menší skupina osmi lidí) z hanácké roviny do kopců sice s dosti velkými obavami, ale i očekáváním, jaké to tam vlastně bude, když dva dny před odjezdem pořádně pršelo  a bylo velice větrno. Ale Ostružná nás přivítala vstřícně, zasněžená do bílého hávu. Naše skupina – byli jsme pouze běžkaři - se vydala hned zkoumat bílé stopy. Vybrali jsme si poznávání okruhů kolem Paprsku „Velký a Malý Šengen“. Málokdo z nás tam byl, takže poznávačka na lyžích byla výzvou pro naše skupinky, na které jsme se postupně rozdělili.  A projeli jsme toho hodně. Během odpoledne pak přijeli i ostatní, jak běžkaři, tak i sjezdaři.

Příjemně nás běžkaře už první den překvapilo, jak s postupně  rostoucí výškou také přibývá sněhu a jaká zimní pohádka nás obklopuje. Stromy zatížené sněhem, stopy nádherně upravené, také skoro žádní lyžaři a velice kvalitní sníh, zkrátka byla to paráda. Taková pohoda nás provázela po celý náš pobyt. Stalo se sice, že nám mazání někdy dělalo starosti, hlavně když napadl nový sníh a teplota se pohybovala kolem nuly. To je pak docela kumšt trefit tu správnou „mázu“, pokud zrovna nemáte lyže se „šupinami“, které se nemažou. Ale už ve větší výšce sníh opět nabíral správnou kvalitu a měli jsme jednou dokonce možnost se projet v právě upravené, ještě neporušené stopě. Bylo to hned po ránu, a to zřejmě díky našemu rannímu ptáčeti Peťovi, který coby velitel určoval odchod už na 9. hodinu. Na stráních ještě nebylo skoro ani živáčka. Jenže po dlouhých hudebních večerech bylo někdy velice těžké vstát „za kuropění“, ale snažili jsme se. Sjezdaři chodili trochu později, přece jen měli ty sjezdovky takřka u nosu, pokud se zdržovali v Ostružné. Na ty ramzovské to už bylo trochu dál. Byly sice jarní prázdniny, ale lyžařů bylo na sjezdovkách  tak akorát.

My běžkaři jsme se nejprve pohybovali skoro pořád kolem Paprsku, kde je na výběr spousta tras. Na víkend sem ale byly ohlášeny lyžařské závody, a tak jsme změnili směr a ze Smrku (1109 m n. m.), nejvyššího bodu  této oblasti, jsme to namířili na Dolní Lipovou. Ale úplně dolů jsme nesjeli. Kvůli nedostatku sněhu v nižších polohách jsme vedli trasu opět nahoru na Ramzovou a přes Petříkov domů. Pod Smrkem cesta  vede po neustále klesající cyklostezce, která byla nádherně zasněžená. To jsme si užili. Vede přes Horní bar, který představuje jen pár krásných krápníků u studánky při cestě.

Počasí bylo každý den jiné, střídavé i během dne. Kolem hřebene to byla někdy mlha, jiný den nám i posněhávalo a pofukovalo, ale užili jsme i sluníčko po celý den. Že nám také někdy dosti přimrzalo, to jsme přivítali, i když našemu Zbóžovi jednou tak zamrzlo cestou vázání, že se nemohl z lyží vypnout a musel na Paprsku vyzutý vejít do jídelny, kde si nechal vázání rozmrznout, a poté z něj teprve vyprostit botu, aby opět mohl pokračovat v cestě. Všechno má své výhody a nevýhody. Když mrzne, je to jednoduché na mazání a krásně to pak jede, obzvláště pak v upravených stopách jako byly zde. Také jsme zkusili po zmrzlém sněhu sjíždět po pláních při příjezdu do Ostružné. Jede to jak po másle, jen se člověk nesmí probořit - to už je jistota, že následuje „držkopád“.

A jak jsme trávili zbývající  čas? Bylo to rozmanité, ale opět se většina účastnila nějakých aktivit. Odehráli jsme bowlingový turnaj, navštívili pivovárek, někteří i bazén, na chatě pak byly večery vyplněny hudbou a zpěvem. Jeden večer to zajistil samotný Zbóža – střídal kytaru a flétnu, další den dostal výraznou hudební posilu – „Šupinku“, a tak oba Zdendové  vytvořili parádní hudební duo hrající s velkým zápalem - a stálo to zato.  

A poslední večer? Ten proběhl již bez muzikantů, kteří museli odjet. Pro hlasivky to byl oddech.  Večer tak vyplnily hry, kvízy a kostky. Ukázalo se při tom, jak velký přehled měli soutěžící v různorodých oblastech kvízů. Dokonce se ani neurčoval vítěz pro skutečnou vyrovnanost obou družstev. A bylo to i poučné

Na závěr našeho pobytu jsme chtěli využít aspoň část  krásného  slunečného dne, a tak jsme  vyrazili  ještě na Smrk a okruh uzavřeli bezvadnou trasou přes Kuncův chodník kolem  Císařské boudy a Ostružník na chatu. Bylo to pěkné rozloučení se sněhovou pohádkou.

Náš pobyt skončil, ale myslím, že se ještě najdou místa a trasy v okolí Ostružné, která stojí zato poznat.  A my doufáme, že se sem opět za rok vrátíme.

Fotky z Lyžařského víkendu v Jeseníkách najdete zde.

A jak si Lyžařský víkend užili naši sjezdaři? Přijeli jsme ve čtvrtek navečer a po ubytování jsme provedli malou inspekci po Ostružné, kde Matěj zavzpomínal na svá dětská léta a zkoušel dělat Anděla do sněhu. V pátek vzhledem k počasí a aktuálnímu rozpoložení jsme zvolili pobyt ve SPA Velké Losiny, návštěvu ruční papírny a papírenské restaurace Losinka. Lázně byly super volba. Přijeli jsme zdravě unavení a těšili se na večerní bowling, kam jsme za naši skupinku vyslali dva nejsilnější hráče Míru a Matěje. Po cestě na chatu jsme se stavili v rodinném pivovaru na skvělou polotmavou patnáctku.

V sobotu jsme konečně vyrazili na lyže na Ramzovou - počasí jak vymalované, svahy krásné upravené, hospoda nahoře na Černavě otevřená, málo lyžařů - prostě ideál. Večery s hudbou i kvízy jsme si maximálně užili. Matěj s Klárkou provedli i malý test na půjčených běžkách - a prý dobrý. No a já od pondělí ležím s chřipkou (jak jinak). Díky ještě jednou za organizaci.

Zprávu podala Hanka Hrachovcová