Letní výšlap Hostýnskými vrchy nabídl dvě dominanty střední Moravy

Zájemci o delší vycházku přírodou měli možnost s námi vyrazit i o prázdninách, kdy si většina spolků činných celoročně dává jistě zaslouženou pauzu. Ne tak my. V sobotu 20. července se konal turistický výšlap olomouckých Přátel přírody po trase přes dvě krajinné dominanty střední Moravy, vrcholy Kelčského Javorníku a Svatého Hostýna. Výlet, který vedla Marta P. Perůtková, přilákal osm účastníků.

Vlak nás s přestupem v Hulíně zavezl až do Rajnochovic, odkud jsme ještě popojeli autobusem do Podhradní Lhoty, čímž jsme si odpustili asi půldruhého kilometru po asfaltu dědinou. Ze Lhoty jsme ale hned začali stoupat do prudkého svahu, na jehož vrcholku olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku nechal na konci 13. století postavit velkolepý hrad Šaumburk. I když to kdysi byl jeden z největších hradů u nás, do dnešních časů se z něj zachovaly jen valy a hluboký hradní příkop, a i to málo se skrývá ve stínu starého bukového lesa. Co ale bylo patrné, byly vytěžené holé svahy, částečně asi od kůrovce, částečně vinou suchého počasí posledních let. Holinami, do kterých pálilo slunce, jsme procházeli celý den. Nebyly jen tam, kde lesní hospodáře kdysi napadlo vysázet smíšený les a ne smrkovou monokulturu. Listnáče se kupodivu zelenaly a poskytovaly stín – a snad je to i řešení do budoucna.

Po hřebeni jsme pokračovali k vrcholku Kelčského Javorníku, nejvyššího kopce Hostýnských vrchů s výškou 865 m n. m. Stojí na něm pěkně architektonicky provedená rozhledna, na kterou jsme vystoupali a podívali se do kraje. Nebýt oparu na obzoru, dá se odtud dohlédnout až do Ostravy. Nám musela stačit Bystřice pod Hostýnem a okolní kopce.

Za hodinu a něco jsme se pak objevili v sedle na Tesáku. Zde jsme si v oblíbené turistické chatě dopřáli delší pauzu s občerstvením. Poté jsme vyrazili vstříc dnešnímu druhému vrcholku, Svatému Hostýnu. Znamenalo to opět výstup, ale už ne tak příkrý jako prve. Les se střídal s podhorskými loukami a bylo pořád na co koukat. Cestou jsme se zastavili na hranici tří bývalých panství – kelčského, lukovského a bystřického, která je stále zřetelná díky třem kamenům s tesanými znaky pocházejícím z konce 18. století.

Po nějaké chvíli jsme došli pod vrchol Svatého Hostýna (735 m n. m.), kde se nachází poutní areál. Dopřáli jsme si na necelé dvě hodiny rozchod, který každý strávil, jak chtěl. Odpočinkem, občerstvením, návštěvou poutního kostela, křížové cesty od Dušana Jurkoviče nebo rozhledny, jejíž základní kámen položil sám císař František Josef I. při své návštěvě roku 1897. Nedaleko ní jsme mohli "obdivovat" vrtuli větrné elektrárny, kterou sem umístil asi nějaký estét. Autobus nás pak přiblížil k bystřickému nádraží, odkud jsme se opět s přestupem v Hulíně dostali do Olomouce.

Dnešní výšlap nebyl zaměřen jen turisticky, ale i historicky a kulturně, takže se účastníkům líbil o to víc. Na konci trasy, při nástupu do autobusu na Svatém Hostýně, měli v nohách 22 kilometrů. Byla to pěkná letní sobota v pohybu.

Výběr fotek z červencové turistiky po Hostýnských vrších najdete zde.