Květnová sobota v údolí řeky Bystřičky aneb zážitky na vlastní oči, nohy i pedály

Dva způsoby, jeden cíl, a to Domašov nad Bystřicí. Takový byl původní záměr akce v sobotu 21. května, na kdy jsme naplánovali společný výlet dvou skupin - pěší a cyklistické. Na startu u olomouckého hlavního nádraží se nás sešlo dvaadvacet účastníků plus dva psi, poměr „pěšáků“ a cyklistů byl přesně půl na půl.

Úkolem pěšáků bylo odjet vlakem do Hrubé Vody a odtud jít 15kilometrovou trasou údolím řeky Bystřice do Domašova. Cyklisté šlápli do pedálů už v Olomouci a měli se jakkoli dostat do Domašova, kde se měly obě skupiny setkat. Jenže ono to dopadlo trochu jinak, ale rozhodně ne špatně. Posuďte sami:

Trasu cykloskupiny zhodnotila Hanka Hulíková:

Už na startu bylo jasné, že jsme co do výkonnosti a rychlosti nesourodá skupina, a tudíž se těžko udržíme pohromadě. Další zajímavostí našeho týmu bylo dvojkolo, na kterém jely Lenka s nevidomou Zuzkou. Když jsme se postupně sjeli v prvním cíli a „záchytném bodě“, v hospodě U Supa v Hrubé Vodě, nastalo proto logické přehodnocování našich cílů a možností a v podstatě jsme se dohodli na rozdělení na dvě podskupiny. První si jako svůj cíl vytýčila Jívovou, zatímco Iva s Petrem se dobrovolně zhostili role spojek, které pojedou pozdravit naše pěšáky do Domašova. To jsme v té chvíli ale ještě netušili, že nakonec budeme skupiny tři…

Ale popořádku. Z Hrubé Vody jsme vyrazili doslova cestou necestou, užili jsme si legraci při překonávání pěti brodů nikoliv suchou, ale mokrou a bosou nohou. Dalibor se pokusil projet vodu na kole a osvěžil se ještě o něco více. To ho tak nabudilo, že se nám vzápětí ztratil a přibral s sebou i Lenku se Zuzkou. V údolí, kde nebyl signál, jsme se navzájem nedovolali a ani Trpaslík, vyslaný jako rychlá průzkumná jednotka, ztracenou trojici nenašel. Nezbývalo tedy než doufat, že si naši zbloudilci nějak sami poradí, což se také stalo. Ti tři totiž nakonec dojeli až do Domašova nad Bystřicí a sešli se tam s pěší skupinou naší výpravy. Vzali to ale oklikou přes Libavou a Heroltovice, tanky naštěstí nepotkali a nikdo je nezastřelil. Iva s Petrem do Domašova také dojeli, ale byli tam příliš brzy a s pěšáky se tak minuli. My ostatní, početně nejsilnější šestičlenná skupina, jsme se potkali v Masných krámech v Jívové, odkud jsme se po občerstvení už rozjeli k domovu. Někdo do Olomouce, někdo až do Brodku u Přerova.

To pěší turisté to měli tradičnější. Jak se měli, nám poví Hynek Pečinka:

Trasu podél Bystřičky jsme šli v liščí historii už potřetí, ale zas to bylo trochu jinak. Pro účastníky, mezi kterými byli i dva psi a tři fungl nové tváře, jsem měl připravena zastavení povídáním o historii a zajímavostech míst, která jsme po trase procházeli. Trasa totiž vedla územím tzv. Sudet, které – ač kousek od Olomouce – má naprosto jinou atmosféru než úrodná rovina Hané. A škoda ji nezmínit. Díky nádhernému počasí jsme potkávali každou chvíli turisty nebo cyklisty, venku byly snad všechny generace. Místních jsme ale viděli poskrovnu. Brodit řeku jsme oproti cykloskupině nemuseli, modrá trasa je pro pěší vede po vrstevnici nad údolím. Odpočívali jsme na Smilově u uměle vytvořené nádrže, ale nejvíc se nám líbilo na vrcholku skal Malého Rabštejna, odkud je úchvatný výhled do údolí řeky, podél níž se klikatí železniční trať. Zajímavý byl i pohled na Kamenné proudy, vzniklé před miliony let na svahu kousek od Domašova. Ale vlastně všechny zážitky dnešního dne byly fajn, i když se nám cesta tentokrát docela protáhla, až jsme málem nestihli odjezd vlaku z Domašova. K tomu ale nakonec nedošlo, ve vlaku jsme pookřáli, dali odpočinout unaveným nohám a do Olomouce už jsme dojeli fit a natěšení na další výlet.

K vrcholnému setkání cyklistů a pěší sekce tak nakonec došlo až u piva v Olomouci, kde jsme se radostí ujistili, že jsme se nakonec všichni našli. Tenhle formát akce byl myslím fajn, protože máme nejméně dvakrát tolik zážitků než jindy. Zkusíme to takto zkombinovat letos určitě aspoň ještě jednou.

Výběr nejlepších fotek je v naší fotogalerii zde.