Po roce opět na netradiční fotoseminář, nyní do Čelechovic
Přesně před rokem, pamatuju si to jako včera, jsem koučoval první ročník fotosemináře pořádaného olomouckým klubem přátel přírody Malá liška. Bylo to super, pamatuju si ten pocit dobře odvedené práce a celoroční upomínky od lidí, co se nemohli zúčastnit, že takovou akci musíme zopakovat, že se to chtějí taky naučit a že se jim moc líbí moje fotky a rádi by to tak taky uměli. Samozřejmě, že se nedá naučit fotit za jeden den, ale dá se vysvětlit, kde se dělají nejčastější chyby, co každý foťák umí, prostě jak, proč, co a kdy.
Ten letošní fotoseminář proběhl ve středu 8. května, využili jsme volno - státní svátek. Po drobných peripetiích s vlakem jsme se kolem jedenácté dostali do Čelechovic na Hané, na tamní obdobě náměstí jsme si pod lípou pověděli něco málo o tom, jak se správně drží fotoaparát, aby si člověk nestínil blesk, případně objektiv, k čemu jsou nejrůznější čudlíky na zadní straně a jaké jsou kde režimy na focení – tradičně Auto, Portrét, Krajina, Makro, Noční. Pak jsme, za asistence místních, vyrazili k Růžičkovu lomu.
Růžičkův lom je chráněné území, takže naše kroky zde byly velice opatrné. Je to jedna z významných archeologických lokalit na Moravě, ačkoliv trilobiti jsou ze zdejšího vápence vesměs vysbíraní, občas se dá najít otisk nějaké rostliny nebo mušličky. My tento opuštěný lom použili jako zdroj krásných panoramat, výhled na čelechovický cukrovar a kostelecký kostel s popředím žluté řepky je prostě okouzlující. Po zadání úkolů jsme si dali půl hodinky rozchod, aby si každý ve dvojici nebo trojici vyzkoušel focení portrétu, krajiny a detailu.
Fotek bylo moc, ale ne všechny povedené. Proto jsme si vysvětlili poslední lekci, a sice vyvážení bílé a Zlatý řez. Všichni uznali, že na zlatém řezu přeci jen něco bude a že ta věc s vyvážením bílé kupodivu funguje.
Směrem k nádraží jsme se ještě zastavili na kozí farmě Rozinka u příjemné paní Zelenkové, která nám nejen ukázala bezrohé kozy v ohradě, ale i nabídla ochutnávku mléka. Každý si na památku koupil kousek sýra nebo lahev mléka, a poté jsme fotoseminář zakončili v místní hospůdce krátkou diskuzí o fotografické etice.
Na co budu hodně vzpomínat, je báječná madame Vojáčková, a její „...Foťák za dvě basy piva z Tesca, kterej má už po letech setřený všechny nápisy, tak nevím, co kde je...“ Byla to legrace, luštit funkce podle ikon na obrazovce, o to vděčnější byla uživatelka, když jsme na to po dlouhé chvíli přišli a mohla si tak i odnést kus nových znalostí.
Věřím, že všech sedmnáct účastníků se bavilo jako já, že se naučili něco nového nebo si osvěžili vědomosti od loňska, a že se uvidíme na dalších akcích Malé lišky! Třeba na dalším pokračování fotosemináře...
Fotky z akce jsou zde
Radek Hrachovec
