Jaro přišlo do Olomouce za bluesových tónů

Zas o něco více lidí ví, co je to blues. Nestačí si přečíst definici, nebo si poslechnout písničku v rádiu. Blues je stav duše, proto nejde vymyslet. Prostě musí nastat. Tady a teď.

Blues je cesta starým vlakem, opuštěnou krajinou. Blues je spaní pod širákem s myšlenkama na jinou. Blues je touha stát se ptákem nad rozbouřenou hladinou. Blues je smutek čili hoře, gigantický závaží. Blues je hra na školním dvoře se spolužačkou pod paží. Blues je tichej šumot moře o půlnoci na pláži.

Takhle o blues zpívá už léta kapela Bluesberry. A účastníci podvečera zasvěceného tomuto hudebnímu, ale i životnímu stylu, pořádaného klubem Malá liška, jí stoprocentně dají za pravdu. Několikahodinová jam session bez pevného scénáře se konala v olomoucké historické hospodě Citadela ve sklepení 600 let starém. Perfektní bylo prostředí i akustika, nasazení muzikantů i recitátorů, reakce posluchačů i obsluha hospody.

V úryvcích z poezie Václava Hrabě a Lawrence Ferlinghettiho zazněly hluboké životní prožitky, které jsou základem blues. Ukázky z gramodesek přiblížily počátky blues jako černošské muziky. Hlavní zážitek si však odnesli muzikanti i posluchači z improvizovaného hraní kytar, baskytary, kontrabasu a foukací harmoniky, které žalovalo na celý svět, ale zároveň přinášelo naději, že zas bude líp. Co dodat? Byla to prostě pecka.

Fotky a video z akce jsou zde

Kryštof Richter a Hynek Pečinka