Jaká byla BO!!!?

V sobotu 12. září se nás sešlo na nádraží jen 6 přátel přírody a jeden pes (přítel přírody i člověka), a tak jsme se naskládali do auta vedoucí akce Lenočky a vyjeli za tajemstvím ocelového města. V Ostravě na Černé louce, ve skutečnosti pěkně zelené, nás přivítalo 6 kamarádů a naše putování začalo ve světě miniatur MINIUNI. Na ploše 1,5 hektaru jsme obdivovali více než 30 modelů významných budov evropských měst se všemi detaily v měřítku 1:25 s dominantou -12 metrů vysokou Eiffelovou věží a modelů starověkých "Sedmi divů světa". V budově jsme zhlédli výstavu modelů evropských hradů a zámků a modelů historických lodí, od kterých naši pánové nemohli odtrhnout oči.

Čekalo nás ale něco lepšího a přímo úchvatného, a to Dolní oblast Vítkovice, kde jsme absolvovali kombinovanou prohlídku Vysoké pece a dolu Hlubina s průvodcem. Během naší návštěvy se tam pořádal běžecký závod RUN TOUR mezi halami a nebýt žlutých helem na našich hlavách, málem jsme vyfasovali závodní čísla a byli nuceni běžet. Průvodkyně nám vysvětlila, jak se vyráběl koks, od praní a mletí vytěženého uhlí, přes pěchování, vyhoření a zchlazení. Byli jsme si prohlédnout bývalé šatny a koupelny, které se dnes využívají jako velmi moderní taneční nebo divadelní sály. Ukázala nám i Heligonku - hudební klub Jarka Nohavici, ale bylo zavřeno. Tak jsme si aspoň umyli ruce uhelným mýdlem.

Poté jsme rychle pospíchali k recepci Dolní oblasti, dostali jsme pro změnu modré přilby a jiného průvodce a pak šupem k výtahu. Tím jsme vyjeli na vršek Vysoké pece č. 1, kde se nám naskytl překrásný výhled na Ostravu a okolí. Protože nám vyšlo počasí, viděli jsme i Beskydy, Lysou horu, Slezskoostravský hrad, Landek Park i Polsko, což nám podrobně popsal kamarád Mexičan.

Nejvíc nás zaujal vnitřek vyhaslé Vysoké pece a místo odpichů, kde byl vystaven kabát, klobouky i boty s dřevěným podpadkem. Poslední odpich byl v roce 1998, ale Vítkovice žijí dál, ale již jiným životem. Změnily se v multifunkční centrum umění, vzdělání, zábavy i sportu a v místo pro lidi ze všech koutů světa - a to je dobře.

Protože prohlídka trvala mnohem déle než jsme počítali, bylo již zavřeno v největším hornickém muzeu v České republice v Landek parku. Jeho návštěvu si nenecháme ujít, máme ji v plánu a už se těšíme, jak sfáráme do podzemí. Tak jsme si alespoň v Landek parku v hospůdce s našimi kamarády, výbornými hudebníky, zahráli na kytary a zazpívali. Ti zůstali přes noc ve stanu a naše šestka plus pes v nočních hodinách opouštěla osvětlenou Ostravu a neminuli jsme ani legendární Stodolní ulici. Velký dík patří Lenočce coby bývalé Ostravačce, která nás seznámila i s centrem Ostravy, kde zažila velké překvapení, když náhodně objevila jednu srdeční památku po svém tatínkovi.

Po výletu do Ostravy jsem já a nejen já změnila názor a pohled na toto město. Bo Ostrava už neni černa, ale zelena a FAJNA.

Helena Jandová s doplněním Lenočky

Výběr z fotek z akce (foto Tomáš Stoupa Pospíšil) - zde