Jak se mění plány aneb místo keramiky k malířskému stojanu

Sešly jsme se v podvečer ve čtvrtek 20. února, jenom dámy, s tím, že se budeme realizovat v africké keramice. Místem setkání bylo olomoucké centrum organizace YMCA. Co je to ta YMCA? Kdo neví, může se hned poučit:

Původně Křesťanské sdružení mladých mužů, založené v roce 1844 obchodním příručím z Anglie. Cílem byla křesťanská pomoc mladým lidem „ztraceným“ v přeindustrializovaném a odlidštěném prostředí anglických měst. Po 11 letech vzniká obdoba pro dívky – YWCA. Dnes má 40 milionů členů ve 124 zemích světa. K nám se dostala v druhé polovině 19. století. Obě organizace se později, v První republice, zasloužily o rozvoj míčových her, turistiky a dalších sportů. Mezi lety 1951 a 1992 měla YMCA u nás nuceně zastavenou činnost. Dnes má pobočky v Praze, Brně, Ostravě a Olomouci. Na olomouckém webu se dozvíme, že YMCA je otevřená všem (bez rozdílu vyznání, i bez vyznání, pohlaví, věku či rasy), kteří chtějí rozvíjet tělo, duši i ducha.

Uvítalo nás velmi příjemné výtvarné prostředí a vlídná kultivovaná dáma, paní Monika Tichá. Uvařila čaj a kávu. Čekalo nás překvapení v podobě připravených pláten k malování, čekaly i štětce a barvy. Plátna na nás zírala bílou nahou prázdnotou a otázkou „Co na nás ty ženské hodlají patlat?“ V prvních chvílích naše sebevědomí kleslo na nulu, ale všechno je jednou poprvé. Monika pomohla vlastním inspiromatem – sbírkou nejrůznějších tvarů, struktur, detailů a námětů a hlavně povzbuzením: „Není se čeho bát, vše se dá přemalovat, nechejte ruku malovat samu. Sama se napojí na vaše nitro“. A opravdu jde o ten skok do tmy – první dotek štětce a plátna. Pak už to šlo, soustředění bylo veliké, rozlety inspirace nejrůznější.

Macek se vrhla do vod abstrakce, Margitě učarovaly tibetské kameny, Jana zvládla detailní rudý květ, Antonie vyzkoušela všechny barvy i šablony. Eva štětcem vlnila rozbouřené moře. Věra si cíleně vytvořila z hlíny vonítka na esenciální oleje, Tony africkou, či jakou masku a Jana stihla veliký list jako mísu.

A najednou bylo málo času. Někdo nestihl svoje dílo dokončit a neozdobil si příbytek. Někdo zase si do domácí galerie vystavil svoje umění ještě mokré. Někdo stihl malbu i šamotovou hlínu. Tématu Africká keramika jsme se tedy na hony vzdálily. Atmosféra byla vynikající a v každé přítomné „umělkyni“ se upevnilo přání setkávat se tu častěji. Záleží na domluvě. 

Teta Eva Sommerová