Jak se chodí Jeseníky mimo značky? Dost dobře

Kudy značky nevedou byl název turistického výletu, který jsme uspořádali v sobotu 27. září. Znalec jesenické přírody i lidí a náš člen Kryštof Richter naplánoval trasu z Karlovy Studánky do Vrbna pod Pradědem, ovšem mimo turistické značení. Na srazu v Olomouci se po ránu sešla asi desítka zvědavých výletníků, kteří nastoupili do přímého autobusu, kde jim už držela místa naše přerovsko-věrovanská větev. V cíli autobusu se ještě připojila naše dnešní moto sekce.

Počasí zpočátku nepřálo, ale předpověď říkala, že je to jen dočasný stav. Přesto jsme v lázeňském areálu v Karlově Studánce museli po ochutnání minerálního pramene vyhledat přístřeší a dvě hodinky posedět u zákusků, kávy či pivka.

S polednem se počasí rapidně zlepšilo a my jsme mohli vyrazit na trasu. Zajímavé bylo, že se nás tentokrát netýkaly turistické značky, a jestli jdeme správně, věděl jen náš vůdce. (Jako kdysi...) Přesto jsme dokázali projít kus přírody se znatelně menšími stopami po lidské přítomnosti než na značených stezkách a přes Rolandův kámen (937 m n. m.), což je skalisko s křížem, a přes sedla (dolů - nahoru) vystoupat až na Žárový vrch (1093 m n. m.). Vysvitlo slunce a nám se za odměnu otevřel výhled na okolní jesenické kopce a na chvíli se mezi mraky ukázala i věž vysílače na Pradědu, nejvyšší hoře Moravy i českého Slezska (1492 m n. m.).

Kvůli dnešnímu pozdnímu startu jsme museli trochu pozměnit plán a některá místa jen proběhnout. Plánovaný autobus nám i tak ujel, ale nás to nezlomilo, protože přímo u zastávky byla restaurace Koliba, kde naše žaludky dostaly odměnu v podobě dobrého jídla a pití. Mezi oblíbená jídla patřilo č. 1, 12 a 13, ani žebra nebyla špatná. Šerák k tomu, a nic nám nescházelo. Ani na cestě zpět, i když byla hodně pozdní. To potvrzovaly výbuchy smíchu až do konce cesty osobáčku, který nás dovezl domů až těsně po jedenácté.

Drobné změny k našim akcím zkrátka patří. Už se těšíme na další!