Jak jsme zmokli na „Hanáckym véšlapo“ a všechno ukončila veselice v tajemných zákoutích holomócké vinárne

Véšlap na Hanácké Montblank proběhl v sobotu 9. června, připravili ho Jana Grohmannová a Libor Homola. Jak se jim to povedlo, komentuje Libor v tomto článku:

Ráno, asi každého z těch, co chtěli vyrazit na „Hanácké véšlap“, zarazilo v přípravách na „těžkó tůru“ deštivé počasí, které nevěstilo nic dobrého pro celou Hanou. A tak někteří raději zůstali doma v teplých peřinách a o cestě na Hanácké Mont Blanc si nechali jenom zdát. I sny bývají krásné a plné příslibů. My, které počasí nikdy neodradí od pevných rozhodnutí, jsme postupně nastoupili do "Hanácké střele" a navzdory silnému dešti vyrazili vstříc dobrodružství, jež se dá prožít  jenom na úpatích a vrcholu Velkého Kosíře.

Hanácké pacifik nás vyplivl na stanici v Drahanovicích. Tady jsme zjistili, že statečných nebylo jen sedm, ale může býti i jedenáct, tak jako nás. Směr trasy byl již předem naplánované, a tak jsme vyrazili. Kupodivu se nebe nad námi slitovalo a déšť pomalu ustával. V obci Drahanovice nás přivítala Černá věž a v ní jsme si vyslechli vzrušující vyprávění o krutých Švédech, co zde rabovali Moravu za třicetileté války. V hostinci na úpatí Kosíře se děly pravé orgie. Zvláště dámská část naší výpravy tím byla tak velmi zaujata, až se část mužská počala cítit trocho nejistě. Vše ale rychle pominulo na cestě do Čech pod Kosířem, kam nás vedla zelená značka bokem Kosíře, kolem obce Kníničky. Úspěšný traverz nás dostal dostal do vesnice, kterou proslavil Josef Mánes, zde pobývající u hraběte Sylva-Tarociho. Stvořil tu nejen krásné obrazy a kresby, krojovaných Hanáků a Hanaček, ale také krásnou dcerku Josefínku, ovšem nemanželskou.  V příjemné Hospůdce “U Hraběnky“ napadlo našeho horského vůdce navštívit místního řezbáře a hanáckého barda, Miroslava Srostlíka. V jeho dílně po té zahrál na  cimbál hanáckó svatební píseň.

Pokochali jsme se jeho uměním  a vyrazili ztéci Velké Kosíř, tyčící se ve výšce 442 m nad mořem.  Déšť  již zcela  ustal, a tak  vrcholu dosáhli všichni účastníci zdrávi a šťastni. Pár vět, které jménem Malé Lišky byly vepsány do vrcholové knížky, zůstane na naši památku zachováno pro další generace. V této chvíli se již účastníci expedice těšili  na sestup z Velkého Kosíře, neboť cesta  zpět bývá někdy smrtelná. Ale hlavně na nás čekal základní tábor na chalópce ve Slatinicích, kde hospodaří Lištička s Lišáčkem, a ti vždy umí něčím překvapit.

Sestup nestál kupodivu nikoho živo, a tak naše těla spočinula v malebném agátovém údolí na chalópce našich hostitelů.  Péče o naše zuboželá těla byla opravdu jako v lázních.  Příjemné klábosení u ohýnku nás převedlo časem až k večeru, kdy jsme se již museli vydat na  autobus a vrátit se zpět do džungle velkoměsta, ale to jež jiná kapitola.

A ti, co zůstali snít v peřinách, nám jedenácti statečným mohou jenom závidět. Taková dobrodružství se zažívají na výletech s Malou Liškou vždy. 

Starý lišák Libor a liška Jana

Vybrané fotky z akce najdete po kliknutí sem