Jak Asterix a Obelix můvitovali
Poslední únorový týden zažila Skautská základna na Domašově nad Bystřicí věci, jaké ještě nezažila. Nastěhovala se sem celá galská vesnice i se svými hrdiny, Asterixem, Obelixem, a Idefixem. Obelix byl možná namalovaný, Asterix, který je v celé galské vesnici nejmazanější, nejrychlejší, a prostě po všech stránkách nejlepší, to byli tak trochu všichni, ale zato Idefixe jsme měli opravdového. Radši slyšel na jméno Fred, ale zábava s ním byla jako s žádným jiným pejskem.
Samotný Caesar doslechl o naší nepřemožitelné galské vesnici, a rozhodl se, že nás otestuje. Už nechtěl obětovat své vojáky v předem prohraných bitvách, a tak přišel s něčím mnohem lepším; naše vesnice měla dokázat, že jsme bohové! Po vzoru mocného Herkula jsme dostali i my dvanáctero těžkých úkolů, které by žádný obyčejný smrtelník nedokázal splnit.
Hned v první hře jsme procvičili nohy i mozky při běhání a počítání, a pak jsme házeli oštěpem ve tvaru pořádného špalku, což nebylo v hlubokém sněhu vůbec jednoduché. Když už byli všichni dost mokří, převlékli jsme se do suchého a dali se do zápasu. Nerozhodovala jen síla, ale i rychlost a zápasnická technika.
Cesta přes začarovaný ostrov nebyla vůbec lehká, neustále se držet provázku, který vedl přes zábradlí, okny ven, pod stoly, a mezi židlemi... Ale nakonec jsme to také zvládli, a už nás čekal hypnotizér. Abychom se dostali z jeho moci, musel každý vyhrát pětkrát za sebou kámen-nůžky-papír, dokud se z něj nestal zase člověk.
Sotva jsme stáli na dvou nohách, už nás čekal kuchař se svým skrytým jídlem. Navigátor musel vést jednoho slepého ke zdroji jídla, potom ho přinesli k dalšímu slepému, a navigátor je musel jen pomocí slovních povelů nakrmit. Nu, jogurt byl všude, na místech možných i nemožných, a mnozí ho měli doslova i za ušima. Když už jsme měli zavázané oči, prošli jsme i doupětem bestie, která nikoho nesežrala, i když se o to v hlubokém sněhu opravdu snažila.
Po obědě a chvilce klidu vyplněné koulovačkou a stavěním sněhuláka, při kterém Fred zuřivě pomáhal, už čekal dům, kde se zatmívá rozum. Tam bylo nezbytné získat propustku A-38, abychom mohli přistoupit k další zkoušce. Nebylo to zase tak jednoduché, úředníci Mus Agricolus Hodolanensis, Primus Secundus, Ulipi Spalrus, a další nebyli zrovna přívětiví, ale po dlouhém hledání správných přepážek a nezbytných formulářů jsme propustky získali.
Prolézání neviditelnou pavučinou nám šlo jedna radost, ovšem jedinci neměli moc šanci. Tady se ukázalo, že je lepší spolupracovat jako tým a chvilku nad řešením přemýšlet, a ne bezhlavě se vrhnout vpřed a nechat své spolubojovníky viset v pasti.
Jakmile jsme se dostali na druhou stranu, mohli jsme se vydat hledat horského kmeta. Ten byl schovaný až v Domašově na náměstíčku, a dal nám opravdu zapeklitou hádanku s netopýrem. Někteří se s hádankou mořili dlouho, někteří ještě déle, a k řešení došli všichni.
Předposledním úkolem bylo přežít noc na planině duchů, což jsme vyřešili jednoduše – vymysleli jsme písničky nebo bojové pokřiky, a duchy jsme zahnali. Jednoduché jako facka od ducha.
A na úplný závěr jsme si zašli do Cirkusu, ačkoliv to nebylo úplně podle našich představ. Bojovali jsme s Římany v barbarské hře zvané Hutututu, a slavně jsme zvítězili! Tak jsme samotnému Caesarovi dokázali, že jsme mocní jako bohové, a jak je tradičním galským zvykem, oslavili jsme to velkolepou hostinou s divočáky, kofolou, a dobrotami.
Fotky jsou zde
Radek Hrachovec, koordinátor projektu
akci uspořádala sekce pro mládež klubu přátel přírody Malá liška z Olomouce
Projektu MOVE IT se účastní děti a mládež ze 6 zemí Evropy: Francie, Německa, Litvy, Maďarska, Rakouska a Česka. V každém státě probíhá 5 víkendů pro skupinu 20 účastníků a několika organizátorů. Cílem je naučit se spolupracovat ve skupině lidí z různého prostředí, poznat nové kamarády a způsoby trávení volného času a zjistit, že řešení každého problému je jednodušší, je-li na něj více lidí. Projekt je podpořen z programu Evropské unie DAPHNE.