Hynek Pečinka: Neuměl bych být milionář na vlastním ostrově

Hynek Pečinka (34) je už třetím rokem předsedou olomouckého klubu přátel přírody Malá liška, který také spoluzaložil. Vede téměř dvojí život, jednak jako právník a zástupce vedoucího odboru sociálních věcí tamního magistrátu a jednak jako dobrovolník v několika neziskových organizacích. I přes svůj nabitý program si našel chvíli udělat s námi rozhovor. Krom jiného nám prozradil, kde jsou nejhezčí holky…

Ahoj Hynku, uprostřed jaké činnosti Tě právě rušíme?

Zrovna jsem v práci, je poledne a já si přihřál oběd, který mi dovezli z restaurace. Objednávám vždycky v pondělí a ve středu a na druhý den mi zbude polévka. Dávají totiž velké porce.

Víme, že kromě místa předsedy olomouckých Přátel přírody sedíš ještě na dalších „židlích“. Jak to všechno stíháš?

Naštěstí ne všechny ty „židle“ jsou takové, na kterých musíte fungovat dennodenně. Ty permanentní jsou kromě židle v práci, kde jsem 40 hodin týdně a rozhodně nehoupám nohama a nenudím se, už zmíněné vedení klubu Malá liška a taky pozice viceprezidenta českých Přátel přírody. Obě dvě jsou pro mě obrovská výzva a doufám, že za mnou není vidět jen otlačená židle, ale hlavně výsledky. Ale je na ostatních, aby to posoudili. Na druhou stranu nejsem až takový altruista, kromě toho, že do toho něco dávám, umím i brát. Není to rozhodně o penězích, ty za to nejsou vůbec žádné, myslím ale spíš příležitosti - věci, ke kterým se člověk dostane a co se dozví, zajímaví lidé, které člověk potká ať u nás nebo jinde, a může čerpat jejich nápady, nálady a zkušenosti, používat i jiné jazyky než češtinu, když už se je léta učil a tak dál.

Kromě těchto dvou ještě jsem jeden z devíti lidí v předsednictvu Unie nestátních neziskových organizací Olomouckého kraje, teď zrovna čerstvě místopředsedou, a aktuálně nás čeká práce s nastavením jakž takž nějakých vztahů s Olomouckým krajem, které byly přerušeny vinou střídání po předloňských krajských volbách, a pak taky nějaké projekty, aby se neziskovky měly lépe. Tahle „židle“ mi dává možnost vidět spoustu věcí jinak, protože mám možnost nahlédnout do všech možných typů neziskových organizací s jiným zaměřením, historií, cílovou skupinou a jiným fungováním, než je to naše, a poučit se z toho.

Před dvěma lety jsem taky kývl na místo v dozorčí radě obecně prospěšné společnosti Liberix, která se zabývá propagací volně šiřitelného softwaru. Tam jsem ale potřeba jen jednou za rok na kontrolu hospodaření. Všechno jsou to neplacené pozice, čisté dobrovolnictví ve volném čase. Jak říká klasik, život je otázka priorit. Důležité zkrátka je vědět, že chci něco dělat a co v tom chci dokázat. A když si věci dobře rozvrhnete, stihnout se dají. Některé úkoly nemusím dělat sám, pomůžou lidi, které mám kolem sebe. A kdybych nechtěl, tak to přece nedělám…

Když už se konečně dostaneš ze všech zasedání a z práce, co je pro Tebe nejlepší relax?

Je fakt, že při všem, co dělám, vlastně potkávám lidi. Když je toho moc a povede se to, nanosím si v pátek domů jídlo, nevycházím z něj až do pondělního rána a nikoho celou dobu nevidím. Ale to je fakt extrém. Rád si zahraju na kytaru, něco zajímavého si přečtu, rád se s někým potkávám a dám si pivko, hlavně když není potřeba nic řešit a můžeme jen tak kecat. A když je u toho krb, tak je to dokonalé. A taky trochu plánuju, že bych si někdy vzal tak tři týdny dovolené a odjel někam nějakou lodí.

Hodně cestuješ, nejen jako turista, ale i na nejrůznější konference a setkání. Odkud sis dovezl výsostně zajímavý zážitek? A obligátně - kde jsou holky nejhezčí?

První, co mě napadlo, je vzpomínka na pobřeží Severního moře u Ostende v Belgii, kde jsem byl na akci IYNF asi v roce 2009. Večer jsme šli na pláž, byl zrovna příliv, moře bouřilo, byla docela zima a hodili po mně kytaru. Já jsem bez rozmýšlení zahrál Sbohem, galánečko a doteď nevím, proč mě napadla právě tahle písnička, když tam byl samý cizinec, který ji neznal. Ale asi tam nějak patřila. A holky jsou samozřejmě nejhezčí v Havířově.

Když se koukneme kus zpátky, zůstala za Tebou organizace pro mládež Velká Medvědice, kterou jsi předal „mladším“, aby ses plně mohl věnovat klubu Malá liška. Co říkáš na jejich současnou práci? Vychoval sis je dobře, daří se jim ve Tvém odkazu?

Jé, slovo odkaz zní sice dobře, ale hned se mi spojilo s „Odkaz Velké říjnové socialistické revoluce uhájíme“ a navíc se necítím, že bych byl nějaká ikona. S Velkou Medvědicí jsem byl spojený od podzimu 2001 do léta 2012, víc než deset let. Za tu dobu jsem – samozřejmě spolu s dalšími, co to měli na triku – z pomalu končícího „turisťáku“ dokázal udělat organizaci, která uměla pořádat mezinárodní výměny mládeže, vzdělávací akce pro instruktory a vedoucí, na které jezdili zájemci z celé republiky, a o které bylo docela dobře slyšet okolo. Taky to byla každotýdenní činnost na schůzkách, víkendové objevování českých končin a několik ročníků speciální proslulé akce Commandos nebo soutěže pro týmy Pevnost Boyard. Speciální kapitolou byly tábory, hlavně asi Pratábor v Pístovicích. My jsme totiž nehráli jen hry na téma pravěk, my jsme tím pravěkem 14 dní žili se vším všudy!

Současní vedoucí dělají zas něco jiného a jinak. Každopádně neexistuje jednotný recept, nejdůležitější je, že Velká Medvědice jede pořád na lince recese, s níž byla kdysi založena, a že je zájem o její akce, které ti současní připravují. A když zájem je, tak asi splňují představy dnešních teenagerů o náplni volného času.

Poodhal se nám trochu ze soukromého života - co je Tvou tajnou vášní?

Čokoláda na vaření, právo jako obor – současné nebo třeba v podobě historických záznamů z jednání českého zemského sněmu, filmy s diCapriem kromě Titaniku, samozřejmě v původním znění s titulky. A taky bych se chtěl konečně dokopat k naložení utopenců, které dělám podle tajného receptu s černým pivem.

Tvůj ideální týdenní rozvrh - kromě práce, kam stejně všichni musíme?

Takhle moc přemýšlet neumím… Asi bych neuměl být milionář na vlastním ostrově, který celé dny nic nemusí a jen se válí. Práci zkrátka potřebuju, protože ta moje mě baví. Je každý den jiná, zajímavá, a někdy – ale to mají všichni – taky tupá. Ale je na mně, jak si to rozložím, takže se nenechávám znechutit. Někdy si ale říkám, že bych třeba čtrnáct dní chtěl pást ovce. Týdenní rozvrh by byl stejný, ráno vyhnat, večer zahnat, mezitím dojit, vyrábět sýr – pletení korbáčiků musí být pecka - a taky jen tak ležet na louce a koukat na modrou oblohu. Sedmkrát dokola a týden je pryč…

Co Tě v poslední době potěšilo, udělalo Ti opravdu velkou radost?

V půlce ledna se mi povedla se mi spolu se dvěma fajn lidmi krátká cesta do Skotska. Ve čtvrtek v poledne jsme odletěli z Prahy do Edinburghu a až do neděle jsme se procházeli městem, blízkým okolím i po pobřeží oceánu. Cena byla takřka „za děkuju“, vyšla nám cesta, hostel i program, který jsme řešili až na místě, i počasí. Od té doby jsem pořád pozitivně nabitý a všude nosím hodinky se skotskou vlajkou a červeným lvem, které jsem si tam koupil u Inda. A radost mi dělají i lidé z našeho klubu přátel přírody. Po třech letech od založení mám konečně pocit, že pro většinu z nich nejsme jenom levná netradiční cestovka, ale místo, kde se dá dobře prožít život. Podobně to platí o celém českém hnutí Přátel přírody. Za poslední tři roky jsem mu věnoval nějakou energii a podle všeho můžu říct, že nebyla zbytečná, že jsme se našli, a i když každá skupina v tom kterém místě Česka dělá trochu něco jiného, máme si dohromady co říct a přemýšlíme v dimenzi celku – což můžu říct nejen za ty, které potkávám ve vedení, ale i třeba za ty, co byli na Setkání v Praze nebo vyjeli do Krajiny roku. To mi také dělá radost, jak by ne.

Jedna otázka k nejbližší budoucnos-ti: Co se u Tebe chystá velkého, revolučního, na co se těšíš?

Asi vás zklamu. Nic převratného v letošním roce nečekám, aspoň pokud ty letošní dvoje volby nerozdají karty moc divoce. Docela se těším, až skončí letošní podivná zima, bude víc svítit slunko, lidi budou mít lepší náladu a budou na sobě nosit jiné než černé nebo šedivé věci. A jinak se nechám překvapit, co na mě pámbu upekl.

Děkuji Ti za rozhovor, chceš něco vzkázat čtenářům nebo i konkrétním lidem?

Bylo mi ctí a národním svátkem. Všem vzkazuju: Hlavně pozitivně! A ať vám dlouho kouří komín!

Radek Hrachovec

Rozhovor vyšel v bulletinu Přátelé přírody 1/2014. Ten je ke stažení na https://www.pratele-prirody.cz/bulletin-a-jine