Na vrchol Králického Sněžníku a pak ještě dál se vším všudy na zádech

Moje druhá výprava v roli vedoucí akce začala v sobotu 10. srpna 2019 ráno na vlakovém nádraží v Olomouci, odkud jsme dojeli do Starého Města pod Sněžníkem. Zde začalo naše dvoudenní pěší putování. Nejprve jsme se vydali přes louky do Stříbrnic a odtud dále přes chatu Návrší na vrchol Kralického Sněžníku (1424 m n. m.). Cesta nahoru se nám trošku zkomplikovala mírnými přeháňkami, až někteří museli vytáhnout bundy nebo pláštěnky. Nastoupali jsme dobrých 1000 m převýšení. Nahoře nás za to čekaly borůvky, socha Slůněte a pramen řeky Moravy. Ale také mlha, takže výhled se nekonal. To ani nevadilo, za celý den jsme ho měli všude kolem sebe dosti. Z vrcholu Sněžníku jsme pokračovali ještě dalších 6 kilometrů na sedlo Puchača (1108 m n. m.) na česko-polské hranici, kde jsme se rozhodli postavit v lese stany, protože jsme věděli, že už bude do rána pršet a že je zde široko daleko jediný přístřešek na večerní povídání. Opékání jsme museli vypustit, protože pršelo tak, že nebylo možné rozdělat oheň.

Ráno nás však probudilo slunce. Po snídani jsme sbalili stany a v 7.30 vyrazili směrem na rozhlednu Klepáč, která se tak moc líbila, že někteří lidé vzdali Stezku v oblacích. Výhled byl opravdu krásný a cesta zdobená obrovskými borůvkami. Po dvou kilometrech od rozhledny nás opustil jeden z nás, protože se rozhodl dojít až do Králík na vlak. Zbytek výpravy se vydal na Dolní Moravu. Zde se dva muži z naší skupiny rozhodli do odjezdu už jen sedět v restauraci na jídle a pivu. Já a Naďa s Robem jsme si však třešničku na dortu v podobě Stezky v oblacích nenechali ujít, i když jsme museli dojít ještě 1 km k lanovce, odkud jsme vyjeli nahoru. Výhled svrchu i stezka samotná je moc krásná záležitost, určitě stojí za zhlédnutí.

Ale byla tu ještě jedna věc, která našeho nejmladšího člena skupiny moc lákala: nejdelší bobová dráha v Česku, dlouhá 3 km. Dole měl najednou úsměv od ucha k uchu. Domů jsme stihli vyjet dřív, i když se nám trošku zkomplikovala, když jsme ve Štítech nestihli přestup. Naštěstí jsme tu hodinu a půl mohli strávit v místní restauraci a cukrárně. Do Olomouce jsme tak dojeli kolem 18. hodiny večerní. Výletu zdar a zase někdy příště!

Jitka Kurfürstová

Výběr fotek z povedeného putování si prohlédněte  tady.