Dříve neznámí sousedé jsou si zase o něco blíž. Olomoučtí Přátelé přírody opět zajeli na jih Německa za tamními kolegy

Po dvou letech jsme se zase podívali do Metzingenu. V tomto jihoněmeckém městě a jeho okolí žijí Přátelé přírody, s nimiž od roku 2012 pěstujeme vzájemné vztahy. Na cestu dlouhou více než 800 kilometrů jsme se vydali v úterý 24. září 2019 večer a do Olomouce jsme se vrátili na konci týdne. Na naší straně se účastnilo 19 českých (nejen olomouckých) a na straně domácích stejný počet metzingenských Přátel přírody/Naturfreunde. Stejně jako v minulých letech podpořily společné setkání Česko-německý fond budoucnosti a statutární město Olomouc, dopravu českých účastníků bezpečně zajišťoval minibus CK JV-Tour. K olomouckým Přátelům přírody, kteří mají s metzingenskými navázáno partnerství, se přidalo několik kolegů z liberecké skupiny spolku a dva hosté.

Společná část programu začala ve středu večer a skončila v sobotu odpoledne. Náš minibus byl ale na dohled Metzingenu už ve středu ráno, kdy se rozespalá česká skupina ocitla v lázeňském městě Bad Urach a na celé dopoledne se pohroužila do zdejších termálních vod s výhledem na ruiny středověké pevnosti. S dobrovolníkem z členů zdejších Naturfreunde pak během hodiny prošli historické památky ve středu města a pak už přejeli do Domu Přátel přírody Falkenberg, který patří metzingenské skupině a nabízí kromě turistického ubytování i možnost občerstvení a poveselení v lokále s obsluhou. Po nezbytném odpočinku a krátkém přivítání od Sabine, která za německou stranu letošní setkání koordinovala, vyrazili na společnou vycházku s několika Metzingenskými na vyhlídku nad Metzingenem, odkud šlo přehlédnout zvlněnou krajinu Švábského Albu. Po vydatné večeři následovala ochutnávka místních vín z vinařství Hohenneuffen-Teck.

Ve čtvrtek pokračovalo deštivé počasí, které nás přivítalo už při příjezdu do Švábska. Takto jsme zdejší kraj ještě nezažili. Nicméně program byl objednaný a musel se dodržet, zároveň se asi nikomu nechtělo zůstat „sedět na baráku“. Vyrazili jsme společně s místními do bývalého vojenského prostoru, nyní biosférické rezervace u Münsingenu a absolvovali túru se dvěma průvodci, zaměřenou na místní floru a faunu, které se zde daří právě z důvodu nepřítomnosti lidí. Odpoledne jsme se v Ödenwaldstettenu seznámili s tím, jak se kdysi v kopcích Švábského Albu bydlelo. Navštívili jsme zdejší soubor tří hospodářských stavení, která už stovky let stojí na stejném místě. Po příjezdu na základnu byla jen chvilka na vydechnutí, následoval workshop sociální turistiky a pak se konal Česko-švábský večer s ochutnávkou našich a švábských regionálních teplých i studených specialit. Taky jsme si na scénkách vyzkoušeli, že česká i švábská rodina žijí hodně podobnými problémy a jak je těžké pro Čechy říct něco německy a obráceně.

Počasí se v pátek trochu umoudřilo, což se hodilo, protože v plánu byla túra na zříceninu pevnosti Hohenurach a Urašský a Güttersteinský vodopád. Vyrazili jsme opět ve smíšené skupině podporováni fenkou Chitou a podle kondice a chuti absolvovali buď celou trasu s přestávkou na známé Rohrauerově chatě u skal Rutschenfelsen, nebo jen výstup na pevnost a nejbližší vodopád. Pevnost Hohenurach je historické místo, kdysi se odtud vládlo celému Württembersku. Okolí pevnosti, krasová oblast s mnoha vodopády, je pak ptačí oblastí v soustavě NATURA 2000. Ti, co zvládli vše, měli na konci trasy v nohách 12 náročnějších kilometrů. Ale ani dnes nebyl čas na odpočinek – následoval přesun do Dettingenu, kde jsme si v obecní pekárně v chlebové peci na dřevo společně upekli tradiční cibulový koláč Zwiebelkuchen. Večer pak na Falkenbergu proběhla přednáška našeho Hynka Pečinky na téma Rumunské pohoří Retezat vedená v němčině, při níž zaplněnému sálu promítl a okomentoval fotky z loňského výjezdu olomouckých Přátel přírody do těchto končin.

V sobotu ráno jsme si na Falkenbergu připravili poslední snídani, naložili zavazadla a vydali se ještě se dvěma Metzingenskými a kolegou ze Schriessheimu směrem k Bodamskému jezeru, vzdálenému asi tři hodiny jízdy. Jezero leží na hranici tří států: Německa, Švýcarska a Rakouska a tentokrát jsme zůstali jen na německém břehu. Společně jsme se podívali do Domu Přátel přírody Bodensee přímo u vody a prošli se historickou Kostnicí. Neopomenuli jsme ani zdejší Husovy stopy. Po rozloučení s Metzingenskými jsme přepluli jezero na přívozu do města Meersburg a odjeli do Augsburgu, který už patří (politicky) do Bavorska, i když je pořád (zeměpisně) součástí historického Švábska. Ubytovali jsme se v hostelu v centru města a každý si užil večer podle svého.

Nedělní odjezd domů byl plánován až na poledne, a proto jsme využili čas po snídani ke komentované prohlídce, kterou si připravila Marta. Během dvouhodinové vycházky jsme prošli to nejpamátnější v historickém centru města a potkali i výstavu aut – veteránů. Na odpočinek došlo za celou dobu akce snad až na zpáteční cestě, protože v minibusu nelze dělat nic jiného. Naštěstí!

Tentokrát byla naše návštěva Metzingenu možná hektičtější než jindy, protože programu bylo opravdu hodně. Ale zase jsme spoustu viděli, zažili, ochutnali a vyzkoušeli, takže opět píšeme jedničku. Ti, kteří s námi byli poprvé, měli možnost poznat, co nás „zasloužilé“ do Metzingenu stále táhne – nejen krásná krajina, příroda a historické památky, ale i fajn lidi, kteří tam na nás čekají a stráví s námi rádi svůj čas, takže dříve neznámí sousedé jsou už mnohdy dobrými známými. Škoda, že to tak ve vztazích mezi Čechy a Němci nemá každý.

Výběr z fotek z naší letošní česko-německé spolupráce najdete zde.