Do Štramberka nejen pro uši

Poslední víkend v září prodloužený o sváteční pondělí se skupinka deseti olomouckých Přátel přírody vydala za poznáním malebného podhorského městečka Štramberk a jeho okolí, do oblasti lehce kopcovité krajiny Lašské brány – vstupní brány do Beskyd.

Již při příjezdu nás obklopila příjemná atmosféra kouzelného místa, když se krajina zvedla do oblých zalesněných kopečků a před námi se objevila Trúba, válcovitá věž bývalého hradu Strallenberg, symbol cíle naší cesty. Mazáckým kolečkem kolem náměstí jsme pak zakončili náš příjezd, který nezastavila ani strmá ulička vedoucí k samotnému náměstí, kde by slabší auta méně pohotových řidičů hodila nedobrovolnou zpátečku a nedůstojně klouzala zpět k okraji městečka. Výhody ubytování na náměstí jsme ocenili již záhy, když na večeři do městského pivovaru to bylo, co by kamenem dohodil.

Ráno jsme započali stylově návštěvou pekárny štramberských uší, v níž jsme si od majitele vyslechli zajímavé povídání o jejich výrobě a snažili se zjistit co nejvíce přísad tohoto skvělého cukrářského pamlsku, jehož kousky jsme na místě dostali ochutnat. Poté jsme se vydali k Trúbě, kde nás však obklopila mlha tak hustá, že by se dala krájet. Městečko nikde, a tak jsme neotáleli a pokračovali dál v cestě. Neúnavně jsme stoupali po svahu Bílé hory mlžným lesem, který působil tajemně a strašidelně. U rozhledny na vrcholu nám vlil teplo do žil pohled na ohýnek místních skautů, později pak panák pálenky poté, co se nás od další cesty pokusil odradit déšť. Ten byl na nás zjevně seslán jako těžší kalibr, když přivolaná mlha nezabrala. Zvolili jsme mokrou variantu, sešli do městečka a občerstveni kávou a plněným štramberským uchem v cukrárně na náměstí jsme odjeli do Kopřivnice. Muzeum Fojtství nám přiblížilo počátky továrny na kočáry, předchůdkyně slavné automobilky Tatra, i archeologické nálezy od doby kamenné až po středověk z místa, kde v nedalekém lese stával hrad Šostýn. Krátce jsme se zastavili také v centru města, kde je v parčíku k vidění platan Emila Hanzelky, na jeho okraji Lašské muzeum v Šustalově vile a na náměstí kostel sv. Bartoloměje. Den jsme zakončili chutnou večeří v útulném prostředí pizzerie Piccolo s vynikající obsluhou a komunikativním majitelem, kde jsme se cítili jako doma.

V neděli se vyčasilo, a tak po zhlédnutí nádherné podkrovní expozice Zdeňka Buriana v místním muzeu, která zachycuje jeho život i ukázky krásných knižních ilustrací a olejomaleb, jsme odjeli na hrad Hukvaldy. V podhradí bylo plno stánků lákajících na různé pekařské dobroty, kterým jsme nemohli odolat. Kovovou lišku Bystroušku, která střežila odbočku k hradu, od naší poslední návštěvy někdo ukradl, a tak jsme ji nakrátko nahradili její plyšovou variantou – u nás ve skupině se pár exemplářů vždycky najde. Cestou na hrad kolem nás proběhl daněk, dalšího jsme viděli na okraji lesa pod samotnou hradní bránou. Asi se vydali na drobnou procházku ze své domovské obory vysoké zvěře nacházející se v lese obklopujícím hrad. Samotný hrad, přestože vyhořel, stále působí mohutným dojmem. Vždyť je to taky jeden z největších moravských hradů, a vystoupáme-li nahoru, uchvátí nás velkolepý výhled do kraje. V Kozlovicích, v pěkném areálu Na Mlýně s mnoha tradičními mlýnskými doplňky, jsme pak nejen ochutnali kvalitní místní pivo Turista a Vojvoda, ale také se dobře najedli. Po krátké procházce k místní zvoničce pak jedna skupinka navštívila expozici motýlů, brouků a dalších živočichů, druhá se vypravila do lesa na okraj Kopřivnice na Bezručovu vyhlídku a zříceninu hradu Šostýn. V lese, na který pozvolna padal soumrak, působily ruiny hradu tajemným dojmem, kterému ještě napomohl netradiční hradní rybník, který by uprostřed lesa pod hradem opravdu nikdo nečekal. Příjemně strávený den zakončily večerní zpěvánky při kytaře a ukulele.

Poslední den našeho pobytu nás čekala příroda v bezprostředním okolí městečka. Které město má svůj Národní sad s „pohlavní stezkou“ – tedy stezkou, kterou na několika místech lemují busty slavných osobností? Masaryk, Palacký, Jirásek, Janáček hledící na své rodné Hukvaldy a další. To vše uprostřed lesa na kopci Kotouč, který od svého vrcholu padá na jižní straně strmě dolů, protože je tvořen vápencem a celá jeho jižní polovina již byla odtěžena. Slavná jeskyně Šipka s významnými nálezy nástrojů člověka neandrtálského a rovněž fosilních kostí 130 druhů pravěkých živočichů se naštěstí nachází na severovýchodní straně, a tak byla ušetřena. Po její prohlídce jsme zavítali k dvěma vápencovým lomům – horní a dolní Kamenárce.  Dolní hostí vznikající botanickou zahradu se suchomilnými rostlinami, ale i vlhkomilnými druhy soustředěnými v malých jezírkách v zadní části zahrady, z nichž každé má svůj vlastní zdroj vody. Horní Kamenárka je volně přístupnou přírodní památkou. Na závěr nás čekala samotná štramberská Trúba, která se sice rekonstruuje, je však otevřena o víkendech a ve svátky. Při jasném počasí, které na obloze panovalo, byl z Trúby nádherný výhled na městečko a jeho okolí. Zazněl i tradiční pokřik „Hej, Štramberští, Hanáci dobyli Trúbu!“.

Někteří z nás byli ve Štramberku poprvé, někteří již po několikáté, z tváří spokojených cestovatelů se však dalo vyčíst, že rozhodně ne naposled. Několikadenní cesta za poznáním jeho krás nás přesvědčila, že městečko zasazené do svahů okolních kopců šumících svěžími lesy si pozornost skutečně zaslouží, a to nejen díky skvělým štramberským uším. Pro svou malebnost je právem nazýváno Moravským Betlémem.

Výběr fotek z akce najdete zde.

Zdeněk Šupina, jeden z vedoucích akce