Další seniorský výlet vedl za poznáním a romantikou Luhačovic

Červnový výlet pro starší a pokročilé vedl ve středu 17. 6. 2020 do lázeňského města Luhačovic. Ty jsou stále krásnější, stále je tam něco nového. I při vysoké účasti seniorských klubů města Olomouce a seniorských členů Přátel přírody – skupiny Malá liška jsme všechno zvládli, tedy skoro všechno.

Po asi dvouhodinové jízdě Slováckým expresem jsme hned nastoupili do otevřeného fialového autovláčku, který nás zavezl k přehradě. Téměř všichni se v lázních někdy léčili, tak si cestou nadšeně ukazovali budovy a lázeňské domy, kde byli ubytovaní a oceňovali, jak je vše nově upravené, většinou stále v charakteru slovácké architektury. Stav vody v přehradě nebyl plný po okraj, takže hladina poněkud ustoupila do dálky. Připravený chleba jsme vrhali ze všech sil kaprům, ale nedařilo se, na svačinu přišly na šikmé břehy jen kachny s kachňátky.

Vláček nás zavezl k lázeňskému hotelu Jestřabí, odkud jsme absolvovali vycházku kolonádou s výkladem Jirky Hambálka, napili se Vincentky. Zbylý chleba pohltali ryby a kachny, bydlící u říčky Šťávnice ve městě. Pokračovali jsme k prameni Ottovky, která ten den nepramenila, protože ji personál lázní kartáčoval a zametal.

Ottovka byla výchozím bodem, odkud měla naše „výkonnější“ skupina vyrazit za romantikou k Jezírku lásky po červené značce. Některý antiromantik -zvrhlík ale prohlásil, že je to jen „takový bahňák“, takže zvítězil hlad a žízeň, šlo se konzumovat a nakupovat lázeňské oplatky blízkým domů. Zrovna pršelo. Jen dvě jsme vyrazily do kopce, ale několikadenní deště tak rozbujely vegetaci, že překryla veškeré turistické značky. Vyšly jsme z blátolesa k louce, kde byla tráva vyšší než naše postavy, značka žádná. Takže zpět dolů, bahnem, většinou po nohách. Romantika se nekonala, dohromady jsme si donesly domů 6 klíšťat. Ještě jsme se pak s „nevýkonnou skupinou“ stihly odměnit rozlehlým řízkem a pořádnými větrníky a pařížáky v cukrárně. Někde jsem četla, že rozdělují turisty nejen na 2 skupiny, ale přidávají třetí: „líní a shnilí“. Nechávám si to ale pro sebe…

Po obědě jsme se sešli na kopečku před netradičním katolickým kostelem Svaté rodiny. Stavba rozlehlá, kruhovitá s mírně asymetrickou věží, působivá, papežem Janem Pavlem navštívená, arcibiskupem Graubnerem svěcená. Průvodce asi průvodcoval poprvé, zajíkal se a nakonec se mi svěřil, že není zvyklý na tak velké skupiny. Upozorňoval nás na oranžovožlutou vitráž pod střechou, kde prý je devět andělů. Při nejlepší vůli vypadali jako nějaká abstraktní letadla. Varhany mají skoro 2000 píšťal, zvony ve věži jsou tři. Kdo chtěl, mohl se v kostele cítit velice svatě.

Velkým překvapením byla unikátní expozice modelů česko – slovenských rozhleden v části Luhačovic – Pozlovice, pod názvem „Království rozhlednové“. Nadšenci spolku Jurkovičův svět pořizují minimodely moderním způsobem, tisknou je na 3D tiskárnách. Nejdříve potřebují několik fotografií každé rozhledny kolem dokola. Za pár hodin je přesný a věrný výtvor hotový, včetně věrného vybarvení, jak nás poučil vedoucí spolku, pan Bednařík. Součástí expozice je i Rozhlednová naučná stezka v zahradě, dlouhá 109 metrů. Stezka se všelijak kroutí, zahrada není veliká. Přesto jsme viděli 19 zastavení – vitrín s obrázky dalších rozhleden a popisem.

Po krátké „závěrečné konferenci“ jsme unaveni klesli na sedadla vlaku. Nálada na palubě byla výborná, slíbili jsme si další společné výlety.

Eva Sommerová, vedoucí akce

Několik fotek z povedené návštěvy Luhačovic najdete zde.