Chvála improvizace aneb místo na Cimburk do Lanškrouna

Každý jste to už někdy zažil: I ten sebelepší plán může během chvilky doznat takových změn, že z něj nezbude vlastně vůbec nic. Nám se to stalo v sobotu 30. června, na kterou byl naplánován výjezd do Moravské Třebové, odkud jsme měli šlapat do Městečka Trnávka, nad nímž se nachází zřícenina hradu Cimburka. Stačilo, že na náš zpožděný expres v České Třebové na přestupu nepočkal osobáček, a protože spoje na trati č. 017 (Č. Třebová - Moravská Třebová - Chornice) jezdí jak noty na buben, musela nastoupit okamžitá improvizace. Čtrnáct účastníků se zkrátka nemohlo otočit a jet domů, na to bylo ještě brzo a jejich touha po sobotě venku z města byla moc velká. Naštěstí improvizovat umíme, a proto Hynek s Martou, kteří dnešní výlet organizovali, zaveleli k odjezdu do Lanškrouna, kam jel z České Třebové vlak za chviličku a je tam také co vidět.

Lanškroun (z německého Landeskrone - zemská koruna) je historické městečko nacházející se kousek od hranice Moravy s Čechami, už na české straně. V minulosti jeho vrchností byly významné šlechtické rody, například Pernštejnové nebo Lichtenštejnové. Měštečko zaujme spoustou zachovalých a dobře rekonstruovaných památek i svým okolím a stojí za návštěvu v každé roční době.

Po prohlídce centra města s renesanční radnicí a o něco starším zámkem s nově otevřenou parkánovou zahradou jsme se vydali na okruh kolem pěti rybníků kousek za městem. Hned u největšího z nich jsme na chvíli sedli v kempu Knoflík, kde nás místní chlapíci lákali, ať s nimi zůstaneme, že je tu odpoledne indiánské léto pro děti. Raději jsme ale pokračovali dále a věříme, že oni to bez nás také zvládli. Dále po rybničním okruhu s námi už nešli Květoš, Ivanka, Zdeněk a Víťa, kteří se rozhodli přece jen dobýt ten plánovaný Cimburk. (A povedlo se jim to, za cenu delšího cestování dráhou).

Naše hlavní skupina pak podél levého břehu několika rybníků s odbočkou na vyhlídku na vrchu Kypuš došla k Eduardovu prameni, poseděla u Slunečného rybníka, kde se naučná stezka stáčí na pravý břeh, po němž jsme přes ptačí pozorovatelnu, malé lanové centrum a tělocvičnu pod širým nebem došli opět na začátek trasy. Poté, co jsme se dostali do centra města, jsme se uchýlili do náruče starobylého zájezdního hostince Krčma. A to byl konec návštěvy městečka Lanškroun, která nás stála 15 kilometrů v nohách.

A aby těch neplánovaných změn nebylo málo, v RegioJetu z České Třebové do Olomouce chyběl náš vagon, do kterého jsme si na dálku z Krčmy koupili lístky, a tak jsme mohli cestovat business třídou. Tím se sobotní improvizační výlet pěkně uzavřel. Shodli jsme se ale, že to Moravské Třebové a Cimburku nedarujeme a někdy je přece jen navštívíme. Třeba nám příště bude drážní božstvo milostivo.

Na výběr fotek z výletu se podívejte sem.