"Byla to moje nejlepší dovolená." Z pomezí Anglie a Skotska se vrátila expedice Malé lišky

Bezmála deset dnů na přelomu srpna a září strávila dvacítka účastníků Expedice Skotang objevováním středu Velké Británie. Vysvětlit záhadný název zájezdu olomouckých Přátel přírody ze skupiny Malá liška pomůže, že směřovali na pomezí Skotska a Anglie. Tento region tradiční výpravy cestovních kanceláří většinou jen rychle projedou a nevšimnou si, že je plný příležitostí, jak se dostat zdejší krajině a lidem pod kůži a získat nezapomenutelné dojmy. A právě to se účastníkům expedice povedlo.

V pátek 26. září vpodvečer vyjel jejich veselý mikrobus z Olomouce a po ranní delší zastávce zhruba uprostřed Německa, v historickém Braunschweigu, něco po poledni dorazili do Amsterdamu. Pro dopravu na britskou půdu totiž zvolili trajekt, který právě odtud odplouval v sobotu pozdě odpoledne. V hlavním městě Nizozemska tak měli čas na krátkou exkurzi, během níž nasáli jeho zvláštní kosmopolitní a rušnou atmosféru. Na deseti palubách trajektu DFDS King Seaways pak strávili 16 hodin naplněných zíráním na moře, počítáním racků a míjejících lodí, spaním v kajutách v podpalubí, bohatou snídaní a vyhlížením břehů severní Anglie.

Z přístavu Newcastle, který je v neděli 28. září ráno přivítal deštivým počasím (jak typické!), se vydali směrem Skotsko. Právě v jeho jižní části strávili první tři dny pobytu na britské pevnině. Po slavnostním zastavení na hraničním odpočívadle, doprovázeným živým dudákem, pokračovali do Jedburghu, kde se nachází mohutné ruiny jednoho ze středověkých opatství, a poté do městečka Kelso, kde bylo také jedno, a pak už za zdejšími Přáteli přírody, kteří v osadě Kirk Yetholm provozují ubytování. Na tři noci zde Olomoučtí byli jako doma.

V oblasti Borders, neboli skotsko-anglickém pohraničí, navštívili skotské hlavní město Edinburgh s jeho rušnou Královskou mílí vedoucí od starobylého hradu k paláci Holyrood sloužícímu dosud britské královské rodině, ochutnali jednosladovou whisky v palírně Glenkinchie a okoupali se ve vodách Severního moře v North Berwicku. Na Svatém ostrově Lindisfarne pozorovali starobylé křesťanské památky zasazené do úchvatné přírody, v rezidenci Paxton House se seznámili s palladiánským slohem typickým pro panská sídla poloviny 19. století a zírali na mohutné ústí řeky Tweed do moře v Berwicku-upon-Tweed. Vždy po návratu do Domu Přátel přírody čekalo expedici nějaké překvapení zorganizované místními správci Simonem a Maureen, kteří byli vždy v dobré náladě. Po třech nocích se ale "Lišáci" museli rozloučit a odjeli směrem na západ, k protějšímu břehu Británie.

Cestou do Jezerní oblasti (Lake District) navštívili během jednoho dne tři místa spojená s největším Skotem. Hrob Waltera Scotta v opatství Dryburgh, dům Abbotsfordshouse, který si nechal vystavět, a Scottovu vyhlídku, z níž se koukal do skotské krajiny. A tím byl pro nějakou chvíli památkám konec, protože druhá polovina zájezdu se věnovala spíše přírodě severozápadu Anglie.

Základnou byl pro expedici Malé lišky hostel v Borrowdale hned u jezera Derwentwater. Viktoriánský dům nádherně zapadal do krajiny a k jezeru jakoby odjakživa patřil. Ve čtvrtek 1. září proběhla pěší túra okolo jezera a návštěva městečka Keswick, vyhlídková plavba po jezeře, výšlap k megalitickému kamennému kruhu Castlerigg a stoupání do kopců nad jezerem s následným sestupem k hostelu. Kdo zvládl všechno, nachodil za den celkem 25 kilometrů.  

Když Jezerní oblast, jedno jezero rozhodně nestačí. Následující den výprava za podpory mikrobusu objevovala krajinu okolo jezer Coniston a Windermere. Zhruba polovina vystoupala na vrchol nad prvním z jezer, Old Man, když musela na pár kilometrech zdolat 600metrové převýšení, zatímco druhá polovina se plavila na jezeře. U druhého z jezer si všichni užívali jakoby přímořskou atmosféru. Zítra už se totiž pojede domů.

V sobotu 3. září ráno se expedice naposled vyfotila u hostelu Derwentwater Independent a vydala se východním směrem, opět do přístavu v Newcastlu. Protože ale loď odplouvala až v pět večer, podařilo se zastavit ještě na třech místech - u katedrály v Carlislu s nádhernou vnitřní výzdobou, u starořímského Hadriánova valu a taky zbyl čas na prohlídku viktoriánského centra Newcastlu. Loď na plavbu zpět byla stejná, co bylo jiné, byla hudební sešlost, kterou účastníci expedice uspořádali na deváté palubě, kvitovaná i dalšími pasažéry. Následujícího dne dopoledne už mikrobus s olomouckými Přáteli přírody vyjel na amsterdamské molo a čekala ho celodenní cesta. Doma byli v pondělí 5. září nad ránem.

"Byla to pro mě po dlouhé době naprosto výborná dovolená," zhodnotila Marie Cvičková, jedna z účastnic. I další, Iva Dvořáková, si pochvalovala: "Organizátoři měli všechno dobře připravené, nic pro ně nebyl problém, starali se o nás a všechno se povedlo."

A organizátoři, Marta Perůtková a Hynek Pečinka, děkují účastníkům za smysl pro kompromis, za dobrou náladu a pospolitost. A společnosti JV Tour a především Andree Polákové, že celou expedici bezpečně vozila na levé straně vozovky a byla platnou členkou expedice.

Výběr nejlepších fotografií najdete tady.