Březnové Setkání s knížkou: Hloubavé knihy i záložky do nich
V úterý 31. března jsme si jako vždy uvařili kávu, čaj a zasedli v našem Foxu. Konalo se březnové Setkání s knížkou. U dvou stolů vznikly spontánně dvě pomyslné různé zájmové skupiny. U jednoho překvapivě shromáždila členy i hosty Lenočka. Donesla snad tisíc malinkých titěrností a blbinek, korálků a záhadných kovových ozdobných „haklíků“. To všechno byly komponenty...........no už Vás nebudu napínat.........na výrobu krásných a praktických záložek do knih. Dříve, když se kniha otevřela, otevřená zůstala a dalo se kdykoliv ve čtení pokračovat. Dnes jsou vazby takové, že knížka, když z ní sundáte ruku, hned zaklapne, zavře se. Haklíkovou záložku můžete vložit mezi stránky a ze hřbetu pak visí ozdoba, jakou si vyrobíte z těch blbinek. Všichni jsme si tuhle uměleckou pomůcku vyrobili, možná jako dárek k měsíci knihy.
Výtvarníci určitě, alespoň jedním uchem, poslouchali, co se děje u druhého stolu. A dělo se! Na úvod jsme si poslechli krátkou úvahu, chválu úsměvu, od hosta, paní Marie. Příjemný začátek.
Navázala Věra s poučnou knihou (MOFF BETTS – O LIDSKÉM TĚLE), kde je lidskou řečí popsáno, jak funguje naše tělesná schránka, její orgány a kde se vlastně nacházejí (srdce - pumpa, žaludek - část šrotovny, ledviny a játra - čistírna atd). Když svému tělu rozumíme, nemusíme hned při každém píchnutí, nafouknutí, nebo „neznámých pocitech“ utíkat k doktorovi. Stejně na nás hodlá vyzkoušet několik léků, s tím, že něco možná zabere. Co má taky dělat, když k němu přijde nevědomá osoba. Když „víme“, můžeme si mnohdy pomoci sami, třeba změnou stravy.
Iva upozornila na knihu o událostech kolem slavných osobností a potentátů (G. PRAUSE – ORGIE CISÁRA TIBÉRIE). Ne vždy se události nebo vraždy stanou tak, jak tvrdošíjně zůstávají v povědomí lidí nebo dokonce v učebnicích. Usoudili jsme, že vše, co se významného uhodí, nejdříve zhltnou a vyplivnou novináři. Odborné závěry všelijakých komisí, které se objeví třeba za několik let, už si přečte jen minimum zasvěcenců. Ostatní si dávno přemazavájí mozek jinými novinovými senzacemi. Přeci víme, že „není nic staršího než včerejší noviny“.
Stejně tak je to se smrtí Jana Masaryka. K Evě se dostala kniha o nových možnostech v této kauze (JIŘÍ ŘEZNÍK – KDY OPRAVDU ZEMŘEL JAN MASARYK). Skočil, nebo ho strčili? Autor je historik a teoretik kultury, výzkumník. Dochází k závěru, že patrně pan ministr v té době vůbec nezemřel, ale byl obětován, zmrazen, pitván a vystaven dvojník. Kniha je složitá, těžko se čte, a tak Eva s kolegyněmi vyrazila na její autorskou prezentaci do pobočky knihovny na Jungmance. Chtěla si utřídit přečtené skutečnosti. To se vůbec nepovedlo, protože přednáška byla dlouhá a stejně chaotická jako dílo samo. Omlouvám se, pane doktore!
Zcela jiné byly knihy o dalajlámovi (DAVID MICHIE – DALAJLÁMOVA KOČKA a volné pokračování D. K. A UMĚNÍ PŘÍST). Při čtení pohoda, jasno, ale nikoliv jednoduchost. V první osobě mluví opravdu Její Jasnost Kočka, JSK – Jeska, Sněžná lvice o svém karmickém spojení se 14. dalajlámou, o radosti být v jeho přítomnosti. V druhém, závažnějším plánu, nahlédá postupně základní teze budhismu. Není to náboženství, ale filozofie, nejstarší a možná nejzdařilejší kodex mezilidských vztahů. Všechny dnešní pojmy psychologie, jako asertivita, komunikace, sociální vztahy, jsou pouze slabším odvarem budhismu. Rovněž tak pradávný vztah k přírodě lidé dnes obtížně hledají. Je to moderní, ale i lidsky rozumné. Je cenný každý člověk, každá skupina, která se jako součást přírody cítí. Pojem, že člověk je pánem tvorstva, trochu bledne při pomyšlení, že bez vody, vegetace a ostatních živočichů, by člověčenstvo bídně zašlo. Proto musíme být přírodě přítelem. My v Malé lišce to víme.
Na závěr překvapil náš další host, paní Alžběta. Šla na nás chytře, jak sama uvedla. S potutelným úsměvem přinesla ilustrovanou a dárkově vyvedenou knihu o vnitřní přírodní chemii rostlin (KLÁRA TRNKOVÁ – KRÁSNÉ, ALE JEDOVATÉ). Snad každá rostlina má svou jedovatou část. Například v odborném posouzení vší vegetace Smetanových sadů je nejméně jedovatá snad jen tráva. Takže s malými dětmi v parku pozor, jsou zvídavé, strčí všechno do pusy. Svačinku jim raději připravte doma. Na druhé straně není v přírodě jedu, který by nemohl pomáhat. A taky pomáhá! Však paní docentka farmacie pravila: „DÁVKA DĚLÁ LÉK“.
Závěrem si nejde nevšimnout, že romány, knihy s příběhem nebo fantazijní z jiných světů, neměly tentokrát šanci. Možná se nám zdá, že všechny příběhy se nám už staly, takže je zajímavější se o něčem poučit a propojovat myšlenky s přáteli.
Čtěte, pište, přemýšlejte, poznávejte svět a lidi v něm.
Napsala teta Eva