Březnové Setkání s knížkami v teple u kamen Druhého domova

Poslední úterky v měsíci patří už nějakou dobu Setkání s knížkou. V úterý 29. března jsme se sešli už poněkolikáté v kavárně Druhý domov v počtu 9 kousků. Osm členů a jedna hostka. :-) Zákoutími četby nás vedla Eva Sommerová a jako první se rozpovídala o knize Martiny Winkelhoferové Šlechtictví zavazuje: 

Byla válka mezi Německem - Prusy a Rakouskem-Uherskem. R-U ji definitivně prohrálo v bitvě u Hradce Králové. Tím pádem bylo R-U vyloučeno z tzv. Německého spolku, monarchie se tedy podstatně zmenšila. Dlouhodobě se chtěly osamostatnit i Uhry, které požadovaly, aby se císař František Josef nechal korunovat uherským králem. Dosáhly toho. České země chtěly totéž, císař korunovaci a tudíž jistou samostatnost slíbil formou své královské přísahy. Napsal list, ve kterém to oznámil a Češi se radovali. Ve všech hospodách a veřejných místech listina visela. Vnějším tlakem Němců to musel FJ odvolat a korunovat se nenechal a příslib korunovace opět musel oznámit císařským listem. Češi byli zhrzeni, podvedeni a na protest napřed bylo vytištěno znění císařské vyhlášky na tenkém nahnědlém papíře - balíčky byly na každé lepší latríně. Byla to myšlenka toho bohatého bojovníka za českou věc Jana Stanislava Skrejšovského, mediálního podnikatele. Tohle císař ještě ustál. Pak ale Skrejšovský nechal posílat císaři na tenkém papíře vytištěno znění té vyhlášky stále znovu, ovšem papírky byly evidentně použité k původnímu účelu. Pražská policie měla věc vyšetřit, ale nikdy "se to nepovedlo". "Vídeňský dvůr, po staletí mistr v ukládání spisů, tyto toaletní papíry, nesoucí dodnes zřetelné stopy po velice soukromém použití, řádně označil signaturou a založil do archivu, jako každý jiný spis. Tam svědčí ještě dnes o tom, jak se Čechů dotklo, že se císař František Josef nedal korunovat českým králem."

Potom Jirka Hambálek navázal osobní vzpomínkou na svého příbuzného, který se s císařem osobně setkal. Různě jsme pak diskutovali o jiných knihách, kde byl popsán i život císařovy manželky Sissi.

Jako další v pořadí jsem povídala já rovnou o několika knihách, neb jsem díky času v nemoci mohla číst více. Napřed jsem zcela neplánovaně přečetla poslední - čtvrtý - díl severské krimi Davida Lagerkranze Dívka v pavoučí síti, což byla asi nejlepší kniha v tomto žánru, co jsem za poslední dva roky četla a tudíž jsem se rozhodla, že si přečtu i ty předchozí díly. Je to ještě zamotané v tom, že ty první tři knihy (série Milénium: Muži, kteří nenávidí ženy; Dívka, která si hrála s ohněm; Dívka, která kopla do vosího hnízda) napsal jiný švédský spisovatel Stieg Larsson, který ale bohužel zemřel, knihy vyšly až po jeho smrti. Zcela proti svému zvyku jsem neprozradila nic z obsahu, aby i pro ostatní byl ten zážitek perfektní. 

Já si objednávám knihy ve Vědecké knihovně, takže čekání na to, až bude nějaká kniha volná, prokládám i jinou literaturou. Slabší kousky byly od Jackie Collins Miláček žen a Plavba za všechny prachy. Stejně tak překvapivě kniha Dominika Lansmana Deníček moderního fotra. Je to o otci na mateřské dovolené, nicméně veškerý humor zabil otec (a spisovatel) tím, že na každé stránce se jeho syn Čeněk nejméně jednou pozvracel a pokadil a to mě posléze přestalo bavit.

Největší přínos pro mne asi v této době měla kniha Akupunkturní tejpování, což je kniha o moderních rehabilitačních postupech s vynecháním chemie. A aby toho nebylo málo, tak jsem sebou přinesla ještě knihu, kterou jsem sice ještě nečetla, ale mám ji ve své knihovně. Napsal ji Miroslav Čermák a jmenuje se Olomoucké hospody, zájezdní hostince, hotely, vinárny a kavárny v minulosti.

Další na řadu přišla Hela Jandová s knihou Haliny Pawlovské Manuál zralé ženy. Jako každá kniha Haliny je vtipná a plná ponaučení. Zralý totiž může být nejen sýr, ale muži i ženy.

Ještě s námi byla Vlasta Frdlíková, která taky hodně čte a jestli se nepletu, povídala o knize Stanislava Motla Kam zmizel náš zlatý poklad. Jak Československo muselo ještě mnoho let po válce platit zlatem západním spojencům za to, že naši vojáci mohli po jejich boku bojovat a umírat ve válce proti Hitlerovi. A myslím, že i o další knize mluvila ona - Vlastimil Vondruška: Královské letopisy.

Pak jsme si ještě chvíli jen tak povídali a mě napadlo, když ten Jirka umí tak dobře vyprávět o Olomouci, že bychom si udělali vycházkové Setkání s knížkou v ulicích Olomouce s tím, že bychom šli podle některé z knih Gračky nebo Čermáka, třeba o domovních znameních. Co říkáte?

Lenka Pospíšilová